Press Start - herní večer s Adventurami, Amanitou a Amerikou

Na české poměry unikátní akce se včera semlela v pražském kinu BIO Oko a kdo chyběl, měl by teď litovat. Název Press Start dával jasně najevo, že se večer bude točit kolem her a co bylo skvělé, organizátoři Pavel Dobrovský a Bohdan Heblík dovedli složit program, který oslovil jak kované hráče, tak úplné laiky - a nečekaně vysoká návštěvnost tomu odpovídala. Koneckonců, byla to historicky první sešlost nerdů a videoherních pisálků, na kterou jsem vzal přítelačku a i přes to, že v životě sáhla jenom na Poldu, to myslím nesla docela statečně. (A nakonec uznala, že ti lidi od her jsou vlastně docela normální.)

Večer byl rozdělen do tří bloků a odstartoval jej asi hodinový výlet do světa (ne)mrtvého žánru adventur v podání tuzemského guru Petra Ticháčka. Možná to bude tím, že tenhle žánr jsem nikdy příliš detailně nesledoval, ale beztak si troufnu tvrdit, že přednáška byla přínosná i pro člověka, který se v branži už nějaký ten pátek pohybuje. Petr začal 80. léty, kdy "frustrace byla součástí hratelnosti" a "I don't understand" nejčastější hláškou počítače, rozebral tvorbu Roberty Williams a Jane Jensen (adventurní žánr do značné míry formovaly ženy), podrobně zavítal i do českých luhů a hájů, věnoval se obskurním "filmovým" adventurám a přes Fahrenheita skončil až u L.A. Noire. Překvapení? Vlastně ani ne, jak jsme se posléze dozvěděli.

Nelze neocenit, že Petr svojí lekci nevzal pouze ve stylu chronologického sesumírování, ale přidal k tomu spousty zábavných i zajímavých perliček (o nichž jsem do té doby neměl ani tušení) a jen čekám, kdy si nechá na Fildě garantovat předmět "Historie adventurního žánru". Jen musím říct, že aby si jeho přednášku člověk užil plnými doušky, musel už mít nějaké fundamentální povědomí o scéně aneb nehráči laici, třebaže včera byli asi v minoritě, se museli trochu ztrácet.

Naopak co muselo zaujmout naprosto každého, byla světová premiéra (oh yeah!) souvislého gameplay videa z Botaniculy, nového kousku domácích Amanita Design. Prvních pár minut jsem v místním psycho-ekosystému tápal, ale pak začalo dobrodružství pětice groteskních plodů přírody dávat smysl, až se z toho najednou vyklubalo příjemné pohlazení na hráčově komercí ohryzané duši. Botanicula sice už nebude tak náročná jako Machinarium a spíše než o logickou adventuru půjde o souvislý smyslný zážitek, ale o to více si pak vychutnáte její neotřelé zpracování. Jasná volba na podzimní foliage večer(y).

Pavel Dobrovský a Bohdan Heblík zpovídají Jaromíra Plachého z Amanity. Hry prý skoro nehraje :-)

No a poslední blok večera byl vyplněn promítáním nejlepších E3 trailerů pod taktovkou Lukáše Grygara z Games.cz. Janchor to odprezentoval dle očekávání mile, ale 14 videí najednou bylo přeci jen moc a člověk si v tom sledu najednou uvědomil, jak moc si jsou některé filmečky vzájemně podobné - a jak debilně i dětinsky některé z nich působí (Star Wars: The Old Republic, dívám se na tebe). Pro příště bych bral jen nějaké TOP 5 (a nevynechat Skyrim!), ale chápu, že původně bylo Press Start zamýšlené právě jako předváděčka losangelských trailerů, nikoliv jako večer adventur, takže tomu odpovídalo i jejich množství.

Po tříhodinovém sezení v kině následoval zasloužený pivní oddech nejprve před kinem, odkud nás po chvilce vyhodili strážci zákona pro rušení nočního klidu. Lukáš Bašta sice navrhoval tichou poštu, leč ta se neujala a tak se pokračovalo na BIO baru. Na každý pád šlo o príma akci, kterou si domácí herní (a nejen herní) publikum po těch letech už skutečně zasloužilo (loňská Mafia II půlnoc v podání Xzone koneckonců ukázala, že zájem tu je). Já tudíž organizátorům děkuji a těším se Volume 2. Nejspíše někdy na podzim. Pavel už má i vybrané téma (kterým mě překvapil) a rozjednané zajímavé hosty (kteří vzhledem k tématu dávají perfect sense), ale nevím, jak moc košér by bylo to tady teď vyžvanit. Takže to už nechám v jeho režii.

PS: Po kině kmital duch Vojty Nováka s kamerou, což znamená, že: a) ani jsem ho nestihl pozdravit, b) v přístím Re-Playi bude z Press Start záznam.

Kterak Amík přes držku od české školy dostal...

Už se mi to trochu jeví jako takový věčný spor, dohadovat, které školy jsou lepší, zda americké, nebo české. Jen člověk krátkozraký by byl schopen jednu stranu bezkonkurenčně povýšit nad druhou a ačkoliv mě školy za velkou louží obecně bavily a naplňovaly více (viz řada článků v této sekci blogu), bylo by hloupé je považovat za suverénní buldozery, které naše domácí vzdělávací instituty převálcují jako les Krtečka v kalhotkách.

O čem už však není pochyb, je náročnost přechodu ze školy americké do školy české. Toho "Amíka" v nadpisu berte s nadhledem, ale tři roky v USA mne odnaučily se "učit" po česku, a momentální zkouškové na PF UK mi to dennodenně dokazuje. Koneckonců, fakt, že o tom teď tady píši - tedy že místo drcení informací na ono drcení i ventiluji názory -, asi také částečně koření ve Státech.

(Pokračování článku po kliknutí na Další informace...)

Čerstvě nakopané koule v Duke Nukem Forever

Ok, tohle bude bleskové! Skoro až stream-of-consciousness-ové.

Zkouška mi dýchá na záda, ale když mi tu včera přistál Duke Nukem Forever, nemohl jsem mu hoďku dvě nevěnovat. Přičichnout si, okouknout dvojčata, vyslechnout si neskutečné množství sexistických narážek, postřílet několik desítek prasat... a je to nečekaně zábavné!

Nepočítám se mezi pamětníky, originální Duke 3D mi k srdci nepřirostl (ve 12 letech jej holt člověk neocení), takže jsem k DNF neupínal kdovíjaká očekávání. Beztak se mi před očima rýsuje stylová akce, která umně paroduje svůj žánr i Ameriku, a k tradičnímu (leč milému) střílení každou chvíli přisypává nějaké to koření navíc. Jednou je to dálkově ovládaný monster truck, jindy projížďka v RC bugině, pak zase hopsání po vlastní soše nebo roztomilé pobíhání a nadávání ve zmenšené podobě. Je na hranici kacířství o 14 let vyvíjené hře prohlásil, že působí svěže... a tak to neřeknu a jen si to budu myslet. Ale ne, rozhodně se nenudím, DNF mě za pačesy koule chytl od samého začátku a jediné okamžiky, kde ztrácí dech, jsou časté, dlouhé a otravné loadingy.

Jsem divnej? Asi jo. Ale už mi v internetových diskuzích dlouho nikdo nenadával do nevyzrálých děcek, tak si teď třeba dáme repete. Tady další munice: (Pokračování článku po kliknutí na Další informace...)

Spartacus: Gods of the Arena - čtyřikrát ANO!

Úplně náhodou se ke mně doneslo slůvko chvály na adresu seriálu Spartacus. Kdysi jsem viděl ukázky v televizi a během pěti vteřin to vyhodnotil jako kardinální kokotinu, která trapně míchá akční řezanici s pokrouceným antickým pornem. Jenomže když člověka ovládne prokrastinace o zkouškové, je schopný dělat prakticky cokoliv, jen ne se učit. A tak jsem na DVD s Gods of the Arena přikývl (po prequelu jsem sáhl záměrně) a, světe div se, ještě včera se mi o těch šesti nadupaných epizodách zdálo! Protože...

1) Knižní mluva. Ha. Překvapení? Ale beze srandy, konverzace tu mají úroveň a sledujete-li zahraniční pohyblivé obrázky mj. kvůli lingvistickému přínosu, Bohy arény mohu vřele doporučit. Namísto dvouslovných strohých odpovědí užívají postavy květnatých diplomatických formulací, které byste sice ve skutečnosti na osobní konverzační úrovni nikdy nezažili a v kontrastu s častým "fuck" působí i trochu úsměvně a vynuceně... ale pořád zábavnější i přínosnější, než se učit z učebnice! Navíc do psaného projevu se už určitě hodí.

Jeden příklad za všechny: "Let us sweep aside such petty grievances in service of reason and reward, he offers twice the sum refused. And what, I wonder, does good Solonius receive for convincing me to spread cheeks and accept deeper ramming?" No?

2) Krev! Nevím jak hlavní sezóna Blood and Sands (ale určitě ano, udělám si čas v srpnu), minimálně Gods of the Arena byli plni tuze efektních gladiátorských soubojů - a ještě efektnějších separací končetin od zbytku těla. I úder pěstí tady sice vyprodukoval dva litry nerealisticky řídké a digitálně zabarvené krve cákající na míle daleko, ale to vem čert. Časté bitky mi tu nejednou přišly uspokojivější, než v ikonické 300ce. A že vás násilné duely neberou? Tak jak jste se proboha dočetli až sem?

Gannicus je skvělý hlavní hrdina. Tedy, jeden z hlavních hrdinů. Pro většinu dámského publika ale určitě ten nejhlavnější.

Pokračování článku po kliknutí na "Další informace"...