Nastražte zvukovody! K'naan

Sluchátka do uší, stisknout Play, odhodit bundu, v hlavě si začít procházet trať a mumlat si, "I'm just gonna take a minute and let it ride, I'm just gonna take a minute and let it breeze..."



.. postavit se do brány, ťuknout hůlkami a ponořit se do trati.

Ne náhodou si tuhle písničku zvolili Poor Boyz jako tzv. opening song, úvodní písničku ve svém fenomenálním lyžařském freestylovém filmu Everyday is Saturday (kuk na ukázku!). Ale "Take a Minute" od somálsko-kanadského zpěváka s pseudonymem K'naan skvěle naladí vlastně u jakéhokoliv jiného sportu, kde to jezdí a vítr vám ofukuje obličej. Ať už jste na kole, na bruslích, na prkně nebo klidně i ve veverčím oblečku, K'naan sedne. Já si ho na lyžích nemůžu vynachválit.

O Keinanovi možná víte hlavně díky jeho písničce "Wavin's Flag", ze které se stala oficiální "theme" světového fotbalového šampionátu v Jižní Africe. Lépe vybrat organizátoři ani nemohli; jednak je vážně krásná, motivující a příjemná, jednak ji nazpíval Afričan, který má svůj domovský kontinent tuze rád a má k němu opravdový vztah. Pokud jste "When I get older, I will be stronger, they'll call me freedom, just like a wavin' flag..." neslyšeli, ihned to napravte tudle pod textem. A pro zájemce ještě přímo jihoafrickofotbalová verze zde.



To by bylo co se nejprofláknutější části K'naana týče (před pár měsíci mělo "Wavin' Flag" na YouTube sotva pár set tisíc shlédnutí, teď už to jsou čtyři miliony), ale on zrovna v únoru vypustil jeho celé album nazvané Troubadour a od té doby mi v autě nezní skoro nic jiného. Až se bojím, že se ho brzy přeposlouchám. Hudbu kriticky hodnotit neumím, a tak vám jen jako laik řeknu, že K'naan kombinuje písničky, které člověku promluví do duše, rozněžní ho, ale jindy zase rozveselí anebo přímo rozesmějí. Uff, ale tak trocha sentimentu ještě nikoho nezabila.

Jestli mě uši a má (ne)znalost hudby neklame, Troubadour je takové milé, jemné a rozumné R'n'B líznuté jazzem. To jen aby bylo jasné, o čem tu celou dobu vlastně mluvím.

A-Ny-Way!, Poslechněte si výše zmíněné ukázky, do toho přidejte ještě třeba výbornou písničku "ABC's" nebo  upřímně vtipnou "15 Minutes Away" a uhánějte na Vltavu, kde mají Troubadoura za příjatelné čtyři stovky. Nebo si život trochu ulehčete a skočte na desetidolarové iTunes. K'naan za to stojí!

Alenka v říši divů filmová i herní

Tak která z vás žab mi sežrala ňaminu?!?!

Čas od času se to tak sejde a člověk během jednoho týdne mrkne jak na nový film, tak na doprovodnou hru, a ono to pak vždycky vybídne k zajímavému srovnání a zhodnocení. Na Burtonovu inscenaci legendární fantasy pohádky jsem se klepal už pěkně dlouho, protože již v základu se jedná o vlastně hodně ujetý příběh a Burtonovy čáry máry s kamerou slibovali ještě větší divy.

A třeba v případě Srdcové královny se mu to i povedlo. Takhle (ne)sympatického, nechtěně komického a kouzelně stupidního záporňáka jsem už dlouho neviděl a scénky typu "Prase! Kde je prase?! Potřebuju prase pod nohy! Ááách... miluji žár teplého prasečího břicha na mé bolavé kotníky," jsou nezapomenutelné. Ale nejen královna, další protagonisté i prostředí okolo nich jsou překrásně zpracovány i vybarveny a perfektně vystihují pohádkovou atmosféru.

Celkově mi ovšem nová filmová Alenka přišla trochu zvětralá a plochá. Koukalo se na ní krásně a vzduchem plující kocour mi z nějakého důvodu vždycky udělal děsnou radost, ale příběh byl trochu nezáživný a trochu hodně předvídatelný ačkoliv jsem Alenku nikdy nečetl ani se na ni nikde dříve nedíval. Závěrečný souboj pak už nebyl ničím jiným, než fraškou, ale Alence dávám kudos aspoň za to, že odmítla Johnyho Deppa. To jen tak některá nezvládne!

Jack Thompson by si zase zmlsnul. Herní Alenka totiž po dětech chce, aby rozmlátily na co narazí, protože je za to čeká kouzelná světélkující odměna. A pak že ty hry nemají špatný vliv. Vždyť ten králik kosí i tyhle krásný shnilý hříbky!

I tak jsem si ale film užil více než herní doprovod od Disneyho, který sice není tragický jako řada jiných filmových her, ale z průměru mu vykukuje sotva šošolka. Z 90% je to chodící mlátička, kde bušíte do čeho to jde, sbíráte body a la kostičky v Lego Star Wars a ty pak stejně nemáte skoro za co utratit. A stejně jako v Lego hrách, i tady hrajete za několik postav najednou, každá má speciální schopnosti a ty je třeba kombinovat, ale vaše tvůrčí nápady zpravidla přijdou nazmar, poněvadž ještě než se někam dostanete, už vám hra říká, co a koho na tu kterou překážku použít.

Čas od času mě autoři překvapili příjemnými puzzliky, jejichž obtížnost mě vlastně i zaskočila (třeba motání se v polorozbadlém baráků vzhůru nohama a s přerostlou Alenkou uvízlou v koutě) aneb tohle bych od hry pro děti nečekal, ale jinak je to střemhlav záležitost... u které navíc budete děsně skučet kvůli místy opravdu hrozitánské kameře tragicky převedené z očividně originální Wii verze. Tolikrát jsem umřel jen proto, že jsem prostě neviděl na oponenty a neměl jak natočit úhel snímání. Každopádně pro děti, které jsou pochopitelně mnohem shovívavější než odrostlejší hráči a ani kamera, ani zastaralá grafika, ani obří neviditelné bariéry všude a ani tupá náplň je nerozhází, pro ně je Alice in Wonderland vlastně fajnová volba. Jen nevím nevím, jak v Čechách, když se u nás prodává jen v originálním anglickém znění.

Z obou Alenek jsem nakonec tedy trochu rozpačitý. Zatímco u hry jsem to samozřejmě očekával a sáhl po ni jen proto, že jsem viděl film & měl chuť napsat recenzovat, od Tima Burtona to už byla trochu podpásovka. American McGee to před deseti lety zvládl lépe na obou frontách.

Apolo Ohno superstar

Olympiáda je sice už pasé, ale ještě jednou se k ní vrátím kvůli 27-letému rychlobruslařovi, jenž otočil Ameriku vzhůru nohama a momentálně patří mezi největší sportovní celebrity světa. V kurzu jsou Lebron James, Lance Armstrong, Usain Bolt... a teď s nimi i Apolo Ohno.

Apolo Ohno je v prvé řadě prvotřídní rychlobruslař, který už před Vancouverem měl v kapse pět olympijských medailí a ještě více kovů ze závodů světového šampionátu. Ale až letos, kdy si na účet připsal tři další pódia a stal se tak olympijskými medailemi nejověšenějším americkým zimním atletem, se kolem Apola strhla vlna šílenství. V USA ho teď člověk vidí v televizi, na internetu, v časopisech a v obchodech na etiketách ještě více, než co do olympijských medailí dvakrát tak úspěšného Michaela Phelpse.

Apolo Ohno je nejen výjimečným sportovcem...

On totiž zatímco Phelps si kazí reputaci hulením, Apolo těží každý gram ze svého exotického a sexy jména i rozkošného americko-asijského kukuče (no homo!). K tomu šátek, flow, bradka, pozlacené prsty a máte tu na první pohled rozpoznatelný styl. Apolo si to moc dobře uvědomuje, a tudíž když zrovna netrénuje, snaží se být na očích. Tuhle jde na premiéru hollywoodského blockbusteru, onehdy se zase účastní super-populární soutěže Dancing With the Stars, kterou nakonec pro jistotu i vyhraje. Do toho má vyfintěnou oficiální website a twitteruje jak blázen, navíc ne nepodobně jako kdejaká MTV hvězda. Koneckonců, ve své tamní tweet-biografii o sobě prohlašuje, že "miluje auta, technologii, nakupování, módu a jídlo." Pro americkou kulturu jako dělaný.

Do toho se má ale i za filantropa, který momentálně objíždí školy po celé Americe a dětem přednáší o slušném chování, o dělání dobrých rozhodnutí a o zdravé stravě (mimochodem, v plánu je i Apolem posvěcená kuchařka o zdravém jídle). Apolo je také součástí obřího Product Red hnutí, vyskytuje se v řadách Armády spásy a čerstvě si založil dokonce i svou vlastní Apolo Anton Ohno Foundation, skrze kterou vybízí mladé Američany k ne-pití alkoholu a zdravému životnímu stylu.

Nicméně největší dopad existence Apola Ohna stejně zažívá jeho sport rychlobruslení, který se doslova během několika nocí stal jedním z nejpopulárnějších sportů v Americe a Apolo Ohno je mu patronem. Pravděpodobně krátkodobě a s jistotou se dá říci, že až vancouverská Olympiáda definitivně odezní, odezní s ní i zájem o rychlobruslení, avšak základna mladých rychlobruslařů se mezitím ohromně rozšíří tak jako tak.

Češi se s nynější atmosférou vlastně mohou trochu ztotožnit díky Martině Sáblíkové; jen tu českou efórii stejně ještě musíte umocnit na desátou, protože Amíci umí propagovat své národní hrdiny lépe než kdokoliv jiný. A je to fajn.

... ale také celebritou.

Každopádně jsem zvědavý, jak se ikona Apola Ohna bude nadále vyvíjet a zda se tahle mladá superstar nakonec nestane obětí svého úspěchu. Takřka všechen svůj čas nyní tráví promenádováním se na veřejnosti a dobročinným řečněním -- namísto trénování. Ale kdo ví. A navíc, lidumiluvé filantropové mají ve výsledku na ten svět stejně dopad pozitivnější  než sebelepší sportovec, a Apolo působí jako dobrák. Takže ať už se nyní vydá kudykoliv, držím mu palce.