Zimní Olympiáda z americké perspektivy

Vancouverská Olympiáda je už téměř minulostí, Amíci ani neví co s těmi všemi medailemi dělat a televize je plná Apola, i rozhodl jsem se trochu nastínit jak se jejich američtí fanoušci na tuhle celou záležitost dívali, jak ji vnímali, a jak to tu média pokrývala. V komentářích mi pak můžete vylíčit jak se s Olympiádou zacházelo u nás doma.

Začnu od konce. Olympijská coverage v USA byla tristní. Zejména první týden. Byla zcela nedostatečná, osekaná a opožděná. Na starost ji tu měl americký televizní moloch NBC a vsadím se, že na vyřizování nespokojených e-mailů a dopisů (viz. třeba tenhle článek) museli vyčlenit speciální tým, protože "NBC Olympics sucked!"

NBC si na pokrytí letošní olympiády zakoupila monopol. Totiž - nikdo jiný, než NBC, Olympiádu v Americe oficiálně nepokrýval, ani pokrývat nemohl, a nikdo jiný z ní neměl videa ani další exkluzivní footage. A pořád nemá! Pořád není možné podívat se na YouTube nebo kamkoliv jinam na americký web a najít vítězný sjezd Lindsey Vonn nebo bruslařskou kanonádu Apola Ohna. Jenomže ono to vlastně nějakou dobu nebylo možné ani na oficiálním NBCOlympics.com! Když jsem byl jeden den dlouho ve škole a přišel o downhill mužů, nehrotil jsem to, protože jsem si říkal, že se na to mrknu později večer u sebe na počítači. A podíval jsem se na velké kulové, protože všechna videa si NBC šetřila a ukazovala je jen v televizi, ani k sobě na internet je nedala, a místo toho svoji website zaplnila stupidními popcornovými videíčky typu "jak přemoct strach při sjezdu", reklamy samozřejmě k tomu... až teď se to, díky bohu, doplňuje a zlepšuje a dokonce i na Čechy se tam člověk podívá.

Ale krasojízda stejně pokračuje. Měl jsem v plánu sledovat živý přenos z obřího slalomu můžu, ale opět jsem sledoval prd, protože něco jako živé záběry na NBC skoro neexistuje. Většinu věcí televize ukazuje až s několikahodinovým zpožděním a to ještě podle následujícího plánu:

• Ukázat všechny americké sportovce (i to někdy neudělali!)
• Pak ukázat už jen trojici nejlepších.
• Do toho to prošpikovat záběry všech karambolů a držkopádů, aby se bavily holýmúdem vypatlané masy.
• Hodit bobek na všechno ostatní!

Takže kanonýři z NBC dokáží jeden lyžařský, rychlobruslařský nebo sáňkovací závod ukázat během deseti minut (plus dvacet minut reklam k tomu), a půlku z toho ještě zaplnit velebným tlacháním o amerických sportovcích. Kteří si to samozřejmě zaslouží (navíc za některé fotky, třeba ty Allison Baver, se na ně fakt nezlobím!), to né že ne, ale chvalozpěvy na Lindsey Vonn a Julii Mancuso a jejich následné brekoty mi už také lezou krkem.

Třešničkou na závěr je, že i čínská státní televize, která odjakživa stříhá přenosy a škodí jak divá, měla obsáhlejší, delší a vůbec prostě sportovnější přenosy než NBC. No nic, nádech, výdech, jedno dlouhé ufffff a jen doufám, že na příští olympiádu se už snad budu moci zase koukat na Eurosportu nebo na ČT.

Bode Miller si odvezl 3 medaile a s úsměvem tak mohl zdvihnout prostředníček ke všem kecalům po Turíně.

A jak se tu jinak na tuhle celou akci dívali Amíci? V mém regionu, totiž na severovýchodě USA, ji samozřejmě žrali. Tady to jsou samé kopečky, hromady sněhu, zimu tu má spousta lidí ráda a spousta z nich i zimní sporty provozuje. Měl jsem ovšem za to, že mimo sever Ameriky budou lidi na olympiádu trochu dlabat, ale pak jsem koukal na výsledky sledovanosti z celé země a NBC se svou (byť mizernou) coverage zpravidla ukousla první příčku, i před takovými "peckami" jako American Idol. Rozhodně milé překvapení, kór když NBA je v plném proudu a na ESPN se proméduje spousta nafintěných golfových dírek, které vykřikují: "Do mě se Tiger Woods taky trefil!"

Jakožto milovníka zimy mě logicky těší, že mezi lidmi a při běžné konverzaci se tady nyní řeší samá Olympiáda a dalo by se dalo říct, že Amíci Olympiádou skutečně žijí. Něco na tom má určitě fakt, že se to všechno odehrává hned na prahu jejich dveří, že se jejich reprezentantům až podezřele moc daří, a že mají takové charizmatické hvězdy jako Apolo Ohno nebo Shaun White, ale tím líp. Co se USA týče, zimní sporty jsou teď v kurzu jako nikdy dřív!

PS: Konkrétně tady nikoho rozebírat nebudu a jen bych rád pogratuloval všem českým medailistům, kterých bylo ve výsledku více, než jsem očekával. Jmenovitě pak Sáblíková. Klobouk dolů!

ChatRoullete! Zvrácená internetová zábava?

Představte si stránku, na kterou se připojíte a jedním kliknutím spustíte video-chat s náhodně vybranou osobou nacházející se kdekoliv ve světě. Kliknete dál a hned se spojíte s někým dalším. A tak dále a tak dále a můžete takhle zcela namátkově klábosit s kýmkoliv kdo je zrovna připojen a má webkameru. Přesně na tomhle principu funguje teprve pár měsíců stará Chatroullete aneb nový fenomén teenagerského internetu.

Tedy, nejen teenagerského a to je právě ten problém, který děsí internetově gramotné rodiče po celém světě, protože jde teoreticky o něco mnohem "nebezpečnějšího" (nechci teď zase vypadat jako mravokárce...) než takový Facebook. Ale nejprv ta "fun part".

Když teprve 17-letý Rus Andrey Ternovskiy Chatroullete v listopadu 2009 nakódoval, měl v úmyslu zabavit pouze sebe a své kamarády v Moskvě. Díky štěbetajícímu internetu se ovšem povědomí o jeho projektu začalo bleskově šířit a momentálně se na něj každý večer připojí desítky tisíc lidí. Chudák klučina si k chodu musel koupit servery ve Frankfurtu.

Já se o chatovací ruletě dozvěděl asi před měsícem, na závodech, kam to přinesl jeden můj známý a bleskově upoutal pozornost desítek lidí v Alpin centru. Vytáhl notebook, připojil se na chatroullete.com, začal se náhodně spojovat s lidmi z celého světa, dělat si z nich srandu a už to jelo. Totiž, když se sejde skupinka nekonzervativních lidí, ideálně pod vlivem, Chatroullete je opravdu prča. Takové zástupy "zajímavých" individuí jen tak někde neuvidíte, viz. tahle skromná přehlídka.

Když tak koukám na všemožné Chatroullete obrázky, možná jsem na tenhle článek měl dát nějaké 18+ omezení.

Nasnadě jsou proto i vrásky na čele. Vzhledem k tomu, že k používání Chatroullete se nemusíte nikde registrovat ani nic odsouhlasit, může se tam připojit skutečně kdokoliv, včetně bandy úchylů a ono ne, že by tam nebyli. Hezky to shrnul onen známý (bez cenzury): "Docela lehce se tam dají holky přesvědčit, aby ti ukázali 'kozy', ale na jeden pár poprsí vyjde vždycky asi deset pinďourů." A skutečně, co jsme tak čekali na závod a proklikávali ruletou, na pánské údy jsme narazili hned několikrát. Inu...

Celá Chatroullete je tedy trochu zvrácená zábava a nedovedu si představit, že bych u ní já sám trávil večery (jako těch spousta zoufalých Asiatů co tam je...), ale na nějaké sešlosti a s partou lidí to může být docela zajímavé osvěžení ;-)

Mass Effect 2 zdolán a Shepard přežil!

Při flirtování sice vypadá jak pako, ale jinak je Commander Shepard jedním z nejsympatičtějších a nejosobitějších herních hrdinů... ever

Záchránil jsem ho! Stejně tak jako celou moji desetičlennou posádku aneb tak to holt dopadá, když jste zapálení, plníte všechny mise do puntíku, upgradujete co to jde, a celkově u hry, která se dá proběhnout za deset hodin, strávíte trojnásobek takového času. Ale proč ne, když takhle sladkých třicet herních hodin zažijete jednou za uherský rok?

Mrknul jsem na různá fóra, kde hráči halekali, že jim umřel Thane nebo Legion nebo Grunt nebo Tali nebo dokonce i ten Shepard, a zdálo se mi, že každému vždycky umřel někdo jiný a jinak a nebyl jsem schopen pochopit, podle čeho to BioWare kalkulovali. A je mi to celkem jedno, vlastně spíše jásám, protože to je jedním z důvodů, proč je Mass Effect 2 takovým fenomenálním zážitkem -- nevíte co přijde, jak, proč, a výsledky vašich rozhodnutích a pochybeních se s vámi ponesou skrze celou hru, zřetelně i mlhavě. A teď nemluvím jen o hlavních příběhových zvratech, ale i o naprostých detailech, jakože když na stanici Omega nevezmete společnici Mirandu, nespustí se vám mise s salarianským podvodníkem, protože on vás bez Mirandy po boku neosloví.

Mass Effect 2 je především úžasným prožitkem. Sci-fi zápletka zasazená do univerza, které začíná konkurovat Star Wars, je rozsáhlá, poutavá a hlavně excelentně naservírovaná díky brilatnímu technickému provedení a srdceryvnému soundtracku. Hodiny dialogů a cut-scén jsou skvěle nasnímané a hlavně mají hlavu a patu. Prostě mě bavilo cestovat galaxií, navštěvovat všechny možné planetky či základny, a tam pobíhat mezi lidmi, povídat si s nimi, zjišťovat jejich osudy a trable a pomáhat a vůbec poznávat... poznávat tenhle fantastický svět, který ve vás vyvolá vztek, nadšení, smutek i úsměv. A ačkoliv se sice ujmete role spasitele lidstva, prostředí je tak krásné a postavy v něm tak charismatické, že často na svůj primární úkol zapomenete a budete dělat co se vám zachce.

V rámci možností. Protože těch tu vlastně zase tolik není. Ono pořád nejde o žádné free-roamingové RPGčko. Věci jsou dané jasně a nikde jsem se nikdy na dlouho nezasekl, vyjma urputnějších soubojů -- kterých je tu požehnaně. Ale jsou super a osobně nechápu ty výkřiky ala "Dvojka je horší, protože má osekané RPG prvky." Levelování, skilly a upgradování, tedy to stěžejní, tu zůstalo, a absence inventáře nebo desítek identických Mako-vedlejších-misí je spíše ku prospěchu věci, protože zážitek je nyní konzistentnější. Navíc bitky jsou parádní, kór když máte ty koule a nehrajete klasicky za pif-paf vojáka. Můj Adept s arzenálem biotických schopností (a.k.a mág) byl úžasný. Nepřátele jsem rozkládal na molekuly, mával s nimi ve vzduchu, chytal je v černé díře nebo mezi nimi probíhal s extra štítem. Svištící kulky jsou jen pro ty, co nemají ty skutečné! Cháchá.

A tak mou jedinou hlavní výtkou k Mass Effect 2 je paradoxně malé zaměření na hlavní dějovou linku, která je tak skvělá a poutavá, že by jí člověk chtěl mnohem více. Je to vlastně až šokující, ale ryze příběhových misí s Illusion Manem za zadkem je tu snad jen pět, zbytek hry -- hádám tři čtvrtiny -- strávíte cestováním po galaxii, skládáním týmu a následně získáváním přízně jednotlivých členů party. Něco mi říká, že dvojka je tedy jen takovou předehrou k Mass Effect 3, do kterého se člověk vrhne s již kompletním týmem a bude se celou dobu zaměřovat na příběh, který ho vezme do kolen jako žádný jiný...

A vůbec. Škoda slov. O mé hře roku bylo letos rozhodnuto hodně brzy. Teď už jen mít čas rozjet to znova, za Sheparda zlého...

PS: Na závěr se mrkněte na !!!ááách-fenomenální-óóóch!!! Launch Trailer. Co do epičnosti je tohle Avatar herního průmyslu.