Oni se jich totiž nebojí. Peníze v Americe nejsou symbolem zla, podlosti či hniloby a tím se od české kultury (potažmo i slovenské? Dál za hranicemi to již v tomto kontextu zmapované nemám) diametrálně odlišují. Skoro všechny české pohádky proti sobě staví chudé a bohaté, kdy ti bez peněz jsou hodní a ti s naditou truhlou zlí. Zbídačení a nuzní hloupí Honzové jsou totiž milí, hledáním lásky opojení, na penězích jim nesejde a dobro se na jejich stranu vždy obrátí; zatímco ti se zlatým prasetem jsou snad bez výjimky zákeřní, snaží se jen škodit a on je ten Bůh / Krakonoš / Mrazík nakonec stejně vždy potrestá.
Kořeny těchto chybných stereotypů jsou jasné (díky za opravení v diskuzi), už Bible velebí chudé nad bohaté. Ale z mého pohledu citelněji je to vidět v naší blízké minulosti, kdy rudí vládci samozřejmě potřebovali lidem vtloukat do hlavy, že peníze smrdí a kazí, aby se pak náhodou nestalo, že bič nebude stíhat mlátit všechny ty důvtipné, ambiciózní a úspěšné. Jenomže tato trapná, povrchní a koneckonců i falešná averze k penězům přetrvává do velké míry nadále.
Tak schválně - kolikero očí by se pohoršeně otočilo v sloup, kdybyste někomu jako narozeninový dárek dali obálku s přáním a schovanou pětistovkou? Podle mě je takový scénář v českých podmínkách tabu, snad jen s výjimkou svatby nebo vztahu prarodiče-vnoučata. To se prostě nedělá. Raději za každou cenu koupit nějakou cetku (anebo flašku, to je zase sázka na jistotu a výhoda naší mentality). Tím samozřejmě neimplikuji, že bych jako dárek preferoval peníze přede vším, to je samozřejmě blbost a originální, nejlépe ručně dělané potěšení, udělá stejně radost největší.
Mířím tím ale tam, že dávání peněz jako dárek k narozeninám, k promoci, ke svátku apod., mi vůbec nechutné nepřijde a v Americe mi to vlastně velmi vyhovovalo :-) Vždy, když jsem tam něco slavil, tak nejenže jsem se příjemně pobavil (jak už tomu tak na oslavách většinou bývá), ale namísto dárků jsem si zpravidla odnesl houšť obálek a v každé z nich bylo pár dolarů. Tohle bude na české poměry znít už jóó nekorektně - ale já jsem si na svých oslavách vlastně i docela vydělal a z ryze ilustračních důvodů, které nemají s chvástáním nic společného, zmíním třeba svojí "graduation party", která mou děravou studentskou peněženku obohatila o více jak 300 dolarů. Skoro o všechny jsem sice přišel hned následující den, kdy mě Delta oškubala o $250 kvůli letu se dvěma zavazadly a fusakem na lyže... kterážto příhoda ale stejně vlastně krásně ilustruje, jak moc jsou finanční dárky praktické.
Nutno podotknout, že jsem si na tuhle money-giving tradici musel chvíli zvykat. Dávat, nedej bože obdržet, hotovost od vrstevníka, přes to jsem se jako Čech zprvu těžko přenášel. Když jsem byl v USA poprvé na něčí narozeninové oslavě a kamarádovi jsem dával tričko, připadal jsem si vedle ostatních známých, kteří předávali přáníčka se schovanými bankovkami, jako kůl v plotě. Pochopitelně jsem sice nebyl jediný s věcným dárkem, ale rozhodně jsem byl v minoritě. A proto když jsem na další oslavě kamarádce strčil do narozeninové obálky zelenou dvacku, přišel mi týden na to milý děkovný dopis. Takže asi tak.
Američani si nedávají peníze proto, že by neměli fantazii nebo jim na vás nezáleželo. Jen se chovají pragmaticky. Co studentovi zpravidla chybí nejčastěji? Přeci peníze. Tak proč mu s nimi při vhodné příležitosti přímo nevypomoci, namísto kupovaní diskutabilního předmětu s nejistou budoucností. Mně tento americký přístup maximálně vyhovoval. Peníze přeci hýbou světem, de facto se bez nich nedá nic dělat, tak proč si to nepřiznat. Jak nadhodil kolega Antoš, Peníze nejsou sprostým slovem.
10 komentářů:
"Dvakrát měř, jednou řež!" Platí i pro psaní komentářů do internetových diskuzí.