Mont Blanc, dějství třetí

Když jsem pod Mont Blancem stál poprvé, ani jsme se nahoru nevydali, protože z azura se ještě ten večer měla vyklubat bouřka a trvat asi čtyři dny. Dobře jsme udělali, pár dní na to psali v novinách o řadě lidí, kteří tam nahoře zůstali již navěky.

Druhý pokus před dvěma roky také nevyšel, protože asi dvě a půl hodiny pod vrcholem, jen co jsme přelezli Aiguille de Bionnassay, se přihnalo zlé počasí (aneb předvpověď se sekla) a my hodiny bloudili po ledovci, snažili se vyhýbat trhlinám a už jen doufali v nalezení normální cesty dolů. Zde jediná momentka, to ještě na začátku blouznění, kdy jsem měl stále dobrou náladu a daly se vyfotit i siluety vzdálenější více jak pět metrů:

Kde končí sníh a kde začíná mlha??

Takže nic takového již opakovat NECHCI! :-) Předpověď pro nadcházející týden v Chamonix je tak tak a držím nám palce, aby to tedy konečně vyšlo. O to více, když je teď naplánovaný čtyřdenní přechod se stany na zádech. Nechci totiž začít věřit v to, že tahle hora je skutečně prokletá, a že žádného Bohoňka na své šošolce prostě nechce.

Svatý Petře, milý Mont Blancu, takovouto idylku, prosím!

Odjíždíme dneska na noc, za týden se ozvu.