Rámec příběhu jakoby z oka vypadl Matrixu, ale zároveň byl chytřejším, dospělejším, komplexnějším a stále i dostatečně osobitým a originálním. Ještě než film vůbec skončil, už jsem věděl, že se na něj budu muset podívat znova (a pak asi zase znova), abych zachytil všechny drobné detaily a tím pravděpodobně ještě více ocenil propracovanost dějové zápletky a celého univerza.
Mně osobně se nápad se snovým světem, kde lidé mají možnost ponořit se někomu jinému do jeho snu a v něm ještě do dalšího snu a čas při tom plyne pomaleji a pomaleji a člověk vlastně pak ani neví, kde je, proč a při přílišné sebereflexi hrozí zhroucení snění... to se mi ohromně líbilo, Nolanovi připíjím a ani se to tady radši nesnažím nijak vysvětlit. Nejde to, nemá se to a ani trailery, ani oficiální popisky to nevystihnou.
Navíc mě ohromně potěšilo, že Inception není klasickým akčňákem, kde se zoufalá hrstka hrdinů snaží bojovat proti Systému či co – on tam vlastně žádný tradiční zlosyn, žádný záporňák není a přesto je film napěchován napětím a divák se o sympatické hrdiny bojí. Zahrané je totiž vše skvěle a ačkoliv DiCaprio se několika cliché hláškám nevyhnul, celkový dojem byl výborný a vysloveně radost mi dělal Tom Hardy, starající se o špetku nezbytného humoru.
Těch 148 minut uteklo jako voda a já si jen přál, aby byla stopáž ještě delší a aby se Nolan ještě hlouběji ponořil do svého zbrusu nového, leč hned z rány fascinujícího světa. Anebo aby už natočil dvojku. Káča na konci mi dala pěknou facku a pokračování drze naznačila.
4 komentářů:
"Dvakrát měř, jednou řež!" Platí i pro psaní komentářů do internetových diskuzí.