Tak tohle byla zabijácká zkušenost. V rámci hlášení se na vysoké školy jsem svůj "prosím prosím, vezměte mě" leták poslal i na Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a to na obor Politologie a mezinárodní vztahy, kteréžto odvětví jsem původně chtěl studovat, ale postupem času si uvědomoval jeho neperspektivnost (byť si stále myslím, že musí být neskutečně zajímavý). Přijímačky byly dvoukolové, přičemž prvním kolem jsem prošel v rámci Scio OSP testu a do druhého kola se dostali, jestli jsem to dobře pochopil, lidé s více jak 90-procentním výsledkem z prvního kola.
Na přijímačky na Smetanově nábřeží v Praze jsem dorazil chvilku před začátkem, zjistil si, že sedím v místnosti č. 14 a za chvíli již stál ve frontě do své učebny. Při vstupu nám zodpovědná paní kontrolovala občanku s registračním listem pro zkoušku, a asi po 15 lidech zahulákala na chodbu, ať si náležitosti lidi připraví hned do rukou a ať zbytečně nezdržují a můžou odtamtud vypadnout. Haló efekt umí zužitkovat perfektně!
Konečně jsme již všichni seděli v lavicích. Bylo nás odhadem 50 a učebna nebyla větší než ta klasická školní, takže jsme byli namačkaní jeden vedle druhého a jediné proti-podváděcí opatření bylo použití dvou variant testu a pak samozřejmě dozor. Každopádně pokukovat ob souseda by člověka nestálo příliš velké úsilí. Vtipné je, že včera skládala podobné zkoušky přítelačka na Filozofické fakultě, tak tam původně (nadějně) seděli ob lavici, ale pak si organizátoři uvědomili, že těch lidí je tam vlastně více než mysleli a tak si musí sesednout. Nemluvě o tom, že na FF začínali s hodinovým zpožděním, že před zkouškou podávali matoucí instrukce ("Na přečtení dvou anglických textů doporučujeme 30 minut." A pak, "Na test máte 30 minut.") atd.
Ale zpět k přijímačkám na FSV. Následovala skutečně aspoň 20-minutová přednáška oné paní organizátorky, ze které se vyklubala stereotypní frustrovaná učitelka ("Já vám teda řeknu, že učím již nějaká léta, ale takovéhle brumlání před přijímačkami jsem ještě nezažila! Tak chcete sem vůbec jít?! Jako mně je to jedno že se sem nedostanete!"), a která vše samozřejmě věděla nejlépe a s uchazeči si akorát vytírala zadek. Když nám třeba ukazovala, kam se na záznamovém archu lepí identifikační čárový kód, obcházela třídu, všem strkala papír skoro pod nos a když takhle objela Martina Demigera (mimochodem, good to see you again!) a on o tom něco prohodil, hned se do něj opřela a prý jestli ho to jako nezajímá nebo co, a že to nedělá pro sebe, ale pro nás.
Nechybělo pár dalších menších eskapád, např. se slečnou s budíkem, která chtěla mít přehled o čase, ale paní organizátorka jí to zatrhla (což je samozřejmě zcela legitimní, ne-li přímo vyžadované), jen aby následně prohodila, že vzhledem k tomu, že v učebně nejsou nikde hodiny (!!!), by bylo milé, kdyby budík "kolegyně" uchazečka propůjčila jakožto erární. Anebo když se paní učitelka přede všemi dotázala, jestli mezi námi nesedí někdo se zdravotními potížemi, které by komplikovali bezproblémové vykonání testu -- podle přítelky jsem příliš zamerikanizovaný, ale tohle beru jako vysloveně intimní otázku a já mít nějaké osobní zdravotní problémy, bylo by mi nepohodlné se před davem přihlásit a přiznat je.
Když už se konečně blížilo k samotnému testu, slečna přede mnou mi ukradla dotaz ohledně správných a špatných odpovědí, totiž jestli se strhávají body za špatné odpovědi aneb kriticky důležitá otázka a... ačkoliv tuze arogantní a vševědoucí, paní učitelka-organizátorka neměla odpověď. Chvilku se o tom dohadovala s jejími pomocníky (a pak kdo to tady zdržuje) a nakonec z ní vypadlo, že ne, že body se nestrhávají. Tak snad měla pravdu!
Průběh samotného testu pak byl již jen vrcholem této celé frašky, protože se několikrát někdo hlásil a s organizátory debatoval, polemizoval a oni mu na to vždy skočili. Nemluvě o tom, že zkouška měla mít 60 minut, ale kdo skončil dřív, mohl odejít a po čtvrt hodině se tak začalo dít to, že se lidé zvedali, museli se kvůli nim zvedat i jiní (my tam fakt byli jak sardinky!) a odcházelo se. Mno, přesně to jsem vlastně udělal i já, mezi prvními to zabalil a žel bohu tak zprudil ostatní, kteří se chtěli soustředit. Šlo pouze o zaškrtávací test se 45 otázky, který byl pro české vejšky typicky absurdní a jehož správné vyplnění by bylo možné jen pro chodící encyklopedii (náhodné otázky na data a osobnosti namísto ptaní se na souvislosti a testování skutečného porozumění historie, politologie a diplomacie). Zde ukázka, jestli vám tohle přijde rozumné, klidně mi řekněte, že jsem naivní trouba a já stáhnu ocas. Každopádně tohle je věc fakulty a k hlavnímu bodu mé kritiky se to nevztahuje.
Na test jsem se vlastně vůbec neučil, protože stejně mířím jinam (zatím mlčím a ťuk ťuk na dřevo!) a tak mne jeho zvorání příliš netrápilo. Každopádně i kdybych se sem na UK FSV na Politologii a mezinárodní vztahy dostal, nevím nevím, jestli bych se sem hrnul s nadšením. Arogantní vystupování jejich nejmenované učitelské reprezentantky při zkoušce, která demonstrovala typické čecháčkovstvé hajzlovství když jí kompletně chyběl zájem o budoucí studenty a jen si na nich honila své pochroumané ego, výrazně devalvovala mé nadšení pro o onen institut.
Sakra, ženská, vy máte tu školu předvádět v tom nejlepším možném světle, vždyť ti studenti vás živí! Aneb další důvod, proč mám rád Scia. O nich příště.
21 komentářů:
"Dvakrát měř, jednou řež!" Platí i pro psaní komentářů do internetových diskuzí.