Goodbye America!

Wow, tři roky! Teda, školní roky, abych nekecal. Na léto jsem byl vždycky doma. Ale stejně! Po třech letech na amerických středních zpátky domů na Mělník a na vejšku, věci se zatím tváří nadějně.

Lze tak dlouhou dobu vůbec zrekapitulovat? Měl jsem to v plánu, ale dost těžko.

Bude mi chybět moje host-rodinka, která mi tři roky vycházela vstříc neuvěřitelným způsobem a bez nadsázky lze říci, že jsem jim do konce života dlužen. Vážně -- tři roky u sebe nechali bydlet cizáka, dva roky z toho mu dokonce nechali napospas jejich dům na jezeře. Kolik lidí by si tohle trouflo? S touto rodinkou jsem vyhrál loterii všech loterií a myslím, že jsem si tím i vybral štěstí do konce života. Lucky me a bude nezvyk je teď nevídat. Útěchou budiž mi to, že se s nimi v létě uvidím v Barceloně.

Bude mi chybět aktivní životní styl na americké střední. Škola sama o sobě super, bavilo mě tam chodit, bavilo mě se tam učit a vůbec mě bavilo být studentem. Ale jen co jsem praštil batohem s knihami o zem, šel jsem buď na lyže, americký fotbal, lacrosse nebo tenis. V závislosti na sezóně. Trénink každý den. I'm lovin' it.

Tři roky od domova bych si neužil bez těch spousty známých a nyní i důvěrných kamarádů, ke kterým jsem přišel a se kterými budu ve styku ještě dlouhé roky. A nejde jen o Američany, potkal jsem tu překvapivě velké množství „cizáků“ jako já a vzájemné návštěvy jsou už teď jisté a nemůžu se jich dočkat.

Bude mi chybět New Hampshire! Lesy, kopce, lesy, jezero, lesy, bohatá fauna, lesy, málo lidí, lesy, útesy, lesy, řeky, lesy, spousta sněhu, lesy, lesy a lesy a všude samé stromy a klid a pohoda a medvěd přes silnici a veverky všude po baráku a okolo samí lidé, kteří si své domy často postavili samy a jsou přátelští a milí a nezajímají je blbosti a jen si chtějí užít života. Live free or die, biatch!



Ale domů se těším. Tady je stejně nejlépe a doma je doma. Nebudu zaslepeně a senzačně říkat, že bych se do Ameriky chtěl stěhovat, že to tam je pouze libové apod. Ale byla to ta nejúžasnější zkušenost mého života, která se se mnou potáhne do samého konce, a která mi pomohla v tolika ohledech, že je sám ještě budu objevovat.

Sedím na letišti v Manchesteru, NH, zběsile klovu a za pár minut odlétám...

Sedím již doma, avšak kapitola amerického života se tím pro mne definitivně neuzavřela. Jen se z aktivního ČechoAmíka stává klasický turista byť s větším rozhledem, který bude USA nadále navštěvovat a bude tu o nich nadále psát. To byste se divili, kolik námětů na články v adminu ještě čeká!