Zašlá sláva PSP

Pamatuji si, jak jsem před třemi lety nadšeně pořizoval PSP, tehdy ještě za nekřesťanskou cenu. Ale nadšení převládlo rozum a co víc - první rok jsem se chlapácky poplácával po zádech, jaká že to dobrá investice. PSP mě tuze bavilo. Na start jsem si pořídil snad všechny top hry (tady díky Bludrovi za půjčování) a těmi se na docela dlouhou dobu zabavil. Ridge Racera jsem omílal neskutečně dlouho, GTA: Vice City Stories jsem měl za druhé nejlepší GTA vůbec, Loco Roco mi zcela uhranulo, Burnout Legends se mi protáčel měsíce... ale pak jsem narazil. V roce 2007 už takřka nebylo do čeho píchnout.

Pamatujete na tenhle launch obrázek? Gran Turismo na PSP! Které ovšem nikdy nevyšlo, ruku v ruce s celou řadou dalších plánů a snů.

Na PSP se jednoduše přestávaly objevovat exkluzivní tituly, byla to jen jedna předělávka velké verze za druhou a málokterá za něco stála. Čas od času se sice PSP-only výjimka objevila, ale to samo o sobě kvalitu nezaručovalo. Když se tak dívám na vyšlé tituly před dvěma roky, vybavím si skvělé Ratchet & Clank: Size Matters, solidní pokračování Syphon Filter, zajímavou Jeanne d'Arc a... a drobek japonské produkce co jde mimo mě... a tím to hasne. Nebaví mě kupovat si herní konzoli, na níž si zahraji trojici atraktivních titulů za rok.

Do úplnosti zmíním 2008, kterému jasně dominoval God of War: Chains of Olympus. Víte, ta hra opravdu skvělá byla, ale pouze ve své PSP kategorii, což už spousta lidí přehlíželo - kdyby podobně jednoduchá rubačka vyšla na konzole velké, lidi by si jí všímali jen díky jejímu jménu. Ještě více si mě ale loni získal Patapon, aneb jedna z her, kterými PSP prostě vážně zabodovalo - podobná hříčka na tuhle konzoli sedí nejlépe. Všichni pak také milovali Final Fantasy: Crisis Core, ačkoliv to je podle mě jen stereotypní hnusná nuda s nafintěnými filmečky.

Celkově ovšem pořád bída a áčkové tituly by nešikovný dřevorubec spočítal na jedné ruce.

Výhledy do budoucna? Podle Sony se samozřejmě blýská na lepší časy, jenomže takhle se podle nich blýská už několik let a skutek utek. Loco Roco 2 byla sázka na jistotu, která ale potřetí už fungovat nebude, a Resistance: Retribution by bylo i pěkné, jen kdyby se dalo pořádně ovládat. Šéf evropské herní divize Sony David Reeves se sice napařuje, kterak "line-up pro 2009 je dvakrát až třikrát silnější než ten loňský," ale tím ve skutečnosti myslí jen zahájení prodejů všech loňských japonských hitů už i na americkém a evropském trhu. To mě osobně nechává chladným a ze všech těch "hitů roku 2009" mě výrazně zaujal pouze Patapon 2 (plus LittleBigPlanet, ale pšššt).

Co dále. PSP je už čtyři roky staré a za tu dobu se nijak výrazně nezměnilo. Sice vyšlo ve štíhlejší verzi a mohli jste si na něj, ehm, přidělat foťák, ale taková lepší výdrž baterie nebo zabudovaný harddisk, věci o nichž se mluví již dva roky a které by opravdu něco znamenaly, stále k mání nejsou a jen tak ani nebudou. Rozporuplné online služby a propojení s PS3 také kdovíjaký úspěch neoslavily. Není proto divu, že spousta studií a distributorů, které konzoli při  2005 launchi tolik fandila, se od zařízení už distancovala a celá řada velkých multiplatformních titulů z poslední doby pro PSP už ani nevychází (namátkou Tomb Raider Underworld či Call of Duty: World at War) - narozdíl od DS!

Dva analogy, dotykový displej, zabudovaný HDD a fungující online služby (a kvalitní podpora!). To je budoucnost.

Do karet PSP nehraje ani jeho cena. Zatímco jeho největší konkurence - DS - se prodává za 130 dolarů, PSP stojí dolarů 170 a Sony navíc celý tento rok ani zlevňovat neplánuje. K tomu si připočtěte absenci dotykového displeje, bez kterého v dnešní době uspět snad už ani nejde, i minimum "roztomilých rodinných" her, a je jasno kdo bude dominovat na poli handheldů. Minimálně co se nul na bankovním účtě týče (Sony celosvětově prodalo 50 milionů kusů, Nintento dvakrát tolik).

Sony se s jejich PSP projektem prostě musí posunout vpřed, udělat jeden velký skok, ideálně přes hlavu konkurence. Jak na to? Současné PSP je tu s námi podle mě už tak dlouho a reputaci má už tak "špatnou," že ani sebelepší line-up by konzoli zřejmě výrazně nepomohl. Jediným zaručeným řešením vidím absolutní předělání konzole, předvedení "PSP druhé generace." Spekuluje se o tom už koneckonců dost dlouho. A když už by konečně PSP 2 mělo vyjít, nebylo by od věci udržet kvalitu (a kvantitu) titulů dvakrát tak výše, než je tomu nyní. Jinak by to bylo jen repete událostí součanosných.

Family Guy

V Americe se člověk naučí spoustu věcí. Jednou z nich je sledování kreslených seriálů. Mají jich tu tuny a jen zlomek z nich se dostane až k nám. V mnoha případech za to můžeme být spíše vděční, zpravidla stojí za starou belu, avšak pár výjimek se najde. Family Guy je jednou z nich.

Prvně jsem ho měl jen za levnou kopii The Simpsons (to bylo už před pár lety, na německé MTV, kde jsem skoro ničemu nerozuměl a prostě jen viděl další animovanou rodinku), jenomže pak jsem se dokopal ke shlédnutí několika dílů ve srozumitelném jazyce a byl jsem v tom. Stejně jako Simpsonovi, i Family Guy je seriál o jedné lehce dysfunčkní rodině (Griffinovi) s neschopným otcem, mudrovací mamkou, dvojicí pubertálních dětiček a mimčem. A ještě mluvícím psem. Každá epizoda má asi 20 minut, nikdy na tu předchozí nenavazuje a jednoduše vypráví o nějaké další lapálii.

Co Family Guy odlišuje od všech ostatních rodinných kreslených seriálů, je jeho humor. Tvůrce Seth MacFarlane si při psaní scénáře nebere servítky a spousta vtípků je proto nekorektních, drsných, pomalu i hnusných. Tahle show si utahuje skoro ze všeho, ideu správné americké rodiny nevyjímaje, a není proto divu, že ji spousta Američanů odsuzuje a kvůli kontroverzi (a copyrightům) dokonce došlo k dvouletému zastavení vysílání kvůli.

Máte tu Petera, fotra, který akorát myslí na chlast a zábavu a není schopen zabezpečit rodinu. Pak tu jsou dva teenageři, z nichž ani jeden si neumí najít kamarády a ten mladší, kluk, je navíc takřka retardovaný. Miminku není ani rok, ale smýšlí jako diktátor, který by si chtěl podmanit celý svět a plánuje atentát na svoji matku, jež je jedinou jakž takž oporou v rodině.

Prostě bordel. Kolikrát si při sledování říkám "sakra, ten Peter by fakt zasloužil přes tlamu" a když se už už konečně srovná, vždycky se mu to nakonec povede nějak nevědomky shodit a jsme zpátky na začátku. Ten člověk je absolutně nevzdělaný, nemá žádné mravy, neví co a jak a chová se jako totální magor, ale o tom to právě je a diváka při tom neskutečně baví.

Snad ze všeho nejlepší je ale Stewie, nejmladší člen rodiny. Miminka mají být milá a roztomilá, jenomže tohle je bestie s absolutistickými choutkami a existují i maminkovské petice proti tomuhle charakteru. Stewie je sice brutální a jde si za svým, ale zároveň je asi tím nejinteligentnějším členem rodiny, navíc s nadáním pro vědu (i když někdy má ty věci trochu popletené a třeba vozíčkáře má za člověka napojeného na stroj). Každopádně tady malá ukázka jeho praktik aneb se Stewiem je neradno si zahrávat:



Musím uznat, že Simpsonovi jsou vyplněné trochu inteligentnějším a politicky korektnějším humorem. O tom žádná a dost možná se vám proto "pubertálnost" Family Guye zamlouvat nebude. Jenomže ono stačí trošku přivřít oči, neřešit to a budete se řezat jak pomatení. Dejte mu šanci. Aspoň pro toho Stewieho. Na oficiálních stránkách je ke shlédnutí několik epizod, další pak třeba na Hulu.

Do americký hospody!

Pche, velký kulový do hospody! Zaflusanou čtyřku u Potůčků, že byste si dali? Houbeles, v Americe prostě něco jako "hospoda v Čechách" neexistuje. Žádní pupkatí číšníci se zástěrou a ohromnou peněženkou, žádný kouř že ani není vidět a Svíčková nebo Knedlo vepřo zelo se samozřejmě také nekoná.

Hospoda je česká idylka, pomalu taková naše poznávací značka. Vždyť "ta naše hospůdka česká" se objevuje snad v každém českém filmu a i na ten svůj vlastní seriál to dotáhla. Je však jednou z věcí, na které v USA prostě nenarazíte.

Na posezení k pivu a na cigárko se tady chodí do barů... se kterými mám nulovou zkušenost, abych se přiznal. Už jsem psal, jak to tu (ne)mají s alkoholem pro mládež a pokud jde o bary, funguje to tak, že jak vám není 21, v 99% případů vás dovnitř ani nepustí. Stejně to je vlastně s kasíny. Uvnitř se totiž likér podává na požádání, bez ukazování průkazů totožnosti, a tak se dovnitř nezletilý jednoduše ani nedostane.

Diner. Takový americký ekvivalent k české hospodě. Ale jen malinko...

A na jídlo? Na jídlo se chodí do restaurace. Ty v USA jsou, jak jinak, a je jich tu vlastně strašně moc. Zpravidla jsou pěkné a fungují úplně stejně, jako ty české. Až na to, co servírují. A na vodu, kterou vždycky dostanete zdarma. A na spropitné, které musí být vždycky aspoň 15%, jinak se na vás budou dívat skrze prsty. Vyděrači.

I když... oni vlastně něco jako hospody mají, pokud jde o stravování. V USA jsou hodně populární tzv. Diners, které jste už stokrát spatřili v televizi, jen o tom možná nevíte. Jsou podlouhlé a vypadají jako takový protáhlý bar. Na jedné straně je pult se stoličkami, na straně druhé jsou pak okna a vedle nich nalajnované sedačky. Správná Diner je zašlá, ne-úplně-tak-čistá a levná. Úvodní scéna z Pulp Fiction - to viděl snad každý, no ne?

Risen aneb Gothic 3 v novém kabátku

Na světě byste nenašli o moc více zanícených Gothic fandů než jsem já. Tahle série mě přivedla k RPG, připravila pro mě nejvíce atmosférický herní zážitek vůbec a sleduji proto vše, co se kolem ní šustne (a také tu o ní píšu ačkoliv by to normální lidi mohlo zajímat, viz. nyní). Jak známo, Piranha Bytes, původní autoři Gothic trilogie, se rozloučili se svým distributorem a šli si vlastní cestou, tvoříce při tom svoje zbrusu nové a exkluzivní RPG Risen.

Risen bude free-roamingové RPG, tedy do určité míry to samé, co všichni Gothicové předtím. Pochopitelně. Piranha Bytes s ničím jiným ani zkušenosti nemají a co více - umí to. Stejně pochopitelné je i to, že v Risen bude znát původní rukopis autorů. Jak ale tak vyplouvá více a více informací, Risen se i více a více k sérii Gothic přibližuje a já z toho začínám mít vrásky.

Piraně se sice brání, že to není pravda a mrskají okolo sebe názvy všemožných grafických technologií, které stejně nikdo nezná a co ještě víc - nikoho ani nezajímají. Gothic je pro ně mrtvý, na čtyřce teď makají Spellbound a Piranha Bytes by se s tím měli vyrovnat. Je na čase posunout se dál.

Tuhle vyšly nové obrázky z Risen (na Tiscali Games shodou okolností o podobné věci psali) a tamní záběry na kováře mě málem omráčily. Inu, vezměte jakýkoliv z dílů Gothica, převlékněte ho do hezčí grafiky a dostanete naprosto stejné záběry. Kování, broušení, chlazení i žhavení, úplně stejné věci byly v Gothicovi a úplně stejně i vypadaly.

Jistěže, o nějakém zpracování a implementování kování to vůbec není a zním jako děsný hnidopich, jenomže pak si k tomu můžete přidat, s ohledem na předchozí Gothicy, stvůru hodně podobnou mrchožroutovi, kostlivce s kulatými štíty (a totožné sudy v pozadí) či hrdinu rozpohybovaného a vypadajícího jako ten z G3. Začne se to kupit a když si pak člověk přečte odhalující preview z GameStaru, tiše doufá, že až přijde více konkretních detailů, Gothic jim přestane na mysl lézt tak často.

Neberte mě špatně, já se na Risen těším ze všech titulů pro 2009 nejvíce, ale strašně rád bych si už zahrál něco nového. Čtvrtého, značně překopaného Gothica se dočkáme již jednou od Spellbound, tak proč by to samé mělo přijít i od Piranha Byes?

Zelená Amerika? To se jen tak říká...

Kdo svět zásobuje největším množstvím pro-ekologických prohlášeních, triček a letáků? Amerika. A kdo dělá na zeměkouli největší bordel? Amerika. No není to paradox? To víte že jo.

Američané mají obecně tendenci pronášet jedno velkohubé "We will do" za druhým a strašně rádi se pak na oné vlně nadšení vozí. To není za každou cenu špatná vlastnost, v případě ekologických problémů je tomu vlastně naopak. Je moc dobře, když jim někdo nadšeně poví o přehršli odpadků, o recyklaci a zbytečném plýtvání a oni pak šlechetnou myšlenku nosí v hlavě. Želbohu, u myšlenky to dost často i zůstane.

Jinými slovy, v hlavě jim zůstanou věci typu "továrny vypouštějí příliš mnoho škodlivin a tak se těch továren musíme zbavit". Oni si zapamatují tu velkou ideu, a proto tolik lidí v USA žere toho porážkou zaníceného demagoga jménem Al Gore, který si, zejména skrze jeho fanatizující film Inconvenient Truth, obmotal kolem prstu nemalé procento Američanů. Všichni teď proto varují proti "člověkem způsobenému globálnímu oteplování," ale ve skutečnosti proti němu vlastně nic moc nedělají.

Spousta Američanů nedokáže upustit od těch "velkých zlých továren" a začít operovat v trochu menším měřítku.

K čemu jsou velkohubá prohlášení, když průměrný Amík za den vyhodí několik plastových kelímků a tácků? Loni jsem byl ve škole svědkem několika debat na téma hrozby globálního oteplování, kde všichni říkali, jak se s tím musí něco dělat. A tak jsem se jednou zeptal: "Tak proč sakra v téhle škole neservírujete na porcelánových talířích a nejíte s kovovými vidličkami, namísto toho všeho plastu, kterým následně přeplňujete odpadkové koše?" Koukali na mě, jakobych právě navrhl něco nehumánního a nepřijatelného. Škola pro 1200 studentů, každý z nich si oběd odnesl na plastovém tácku, jedl ho plastovým příborem a to následně hodil do koše. Odpad z jednoho obědu by zaplnil celý náklaďák.

Mám (téměř) patnáctiletou americkou sestři. Ta se loni podívala na Inconvenient Truth a následně o něm dokonce psala esej do školy, v němž se svěřila, jak moc ji film ovlivnil a jak teď ví, že se musí k Matičce Přírodě chovat šetrně a jak ji musí chránit. Ještě ten večer nechala počítač, na němž esej napsala, bezdůvodně běžet přes noc; při cestě k sobě do ložnice nezhasla světla na chodbě; a bezohledně zasypala svůj iPhone těžkými učebnicemi (po sotva roce jejího používání je iPhone prakticky nefunkční a ona nechápe proč, takže potřebuje nový telefon a starý hodí na hromadu odpadků, které by tu nemusely vůbec být).

Když to nejíte, tak proč to kupujete? A následně vyhazujete?

Moje americká maminka je taktéž přívržencem Al Gora. Zároveň se ovšem vozí v monstrózním Lincolnu Navigator (i když, takovému autu těžko odolat :-) ) a počítače taky nevypíná. Spolu s mým americkým taťkou, mají ve zvyku nechat motor auta běžet klidně půl hodiny a na noc rozsvítí všechna světla vně baráku, "to aby vypadal líp," ignorujíce fakt, že když okolo za tmy projedou dvě auta, je to zázrak. A spoustu dalších na první pohled drobnůstek, které ovšem nakonec udělají tu "CHANGE," o níž tady všichni žvatlají. (Jinak svojí americkou rodinku mám hrozně rád, jsou skvělí, jen jsem je teď zneužil jako exemplární příklady typických Američanů; snad si to nepřečtou, protože s americkou hrdostí neradno si zahrávat).

Obecně, a teď asi jen zopakuji to, co všichni ví, toho Američané nakupují o dost více, než potřebují. Po světě kolují miliony historek od lidí, kteří USA navštívili a byli fascinováni, jak Amíci nakoupí tuny jídla, sní polovinu a zbytek vyhodí. Tak to tu, bohužel, často funguje. Moje host-mamka jednou vyprávěla známé, kterak se snaží schovávat zbytky od večeře a následně je ohřívat a když ne to, tak aspoň kompostovat a milá známá na to rázně a s úšklebkem na tváři odpověděla: "Tak to já bych nikdy nedělala. Já to všechno vyhážu a je vymalováno!" Není to jen potravinový problém. Všichni mají šatníky přeplněné oblečením, které na sebe vezmou jednou v životě a...

... sakra, začínám znít jako fanatický Greenpeacák! Mám přírodu rád a rozhodně se snažím, abych jí nijak zbytečně neškodil, i když jejího otroka ze sebe dělat nebudu - jak psal prezident Klaus. Jenom mi prostě strašně vadí, jak mají Američani plnou pusu "We gotta save the Earth!" a při tom jsou v základu jen banda hypokrytů. Čest výjimkám. (Které opravdu jsou aneb nechal jsem se trochu unéstú.

To nejlepší z amerického slangu... Fuck yeah!

Za skoro dva roky v USA se toho člověk naučí spoustu. Pozná kulturu, nebude se klepat, když si bude říkat o dvě deka šunky... a ovládne spoustu obratů a slovíček, které by se od svého učitele angličtiny nikdy nenaučil.

Ještě než jsem vyrazil za velkou louži, myslel jsem si, že v angličtině není více jak deset sprostých slovíček, a že dobrá polovina z těch všech je jen variace na staré dobré "fuck". Inu, mýlil jsem se šeredně. A ačkoliv následující seznam mých nejoblíbenějších slangových výrazů a obratů není za každou cenou složen z fuj fuj slovíček, pár se jich tam vloudilo, že jo. Řazené to je abecedně - těžko říct, co je lepší a co horší. Všechny totiž freakin' rulezzzz!

Bag words (Douchebag/Toolbag/Scumbag/) - Nemám nejmenší tušení, jak tyhle někdo vymyslel, protože doslovný překlad nedává žádný smysl. Ale asi proto se mi tak líbí. Volně bych to přeložil prostě jako "svině hloupá/blboun/parchant." Používají se často a ta dvě první mají dokonce i svoje zkrácené verze - Douche a Tool.

Big Deal - Jeden z mnou nejpoužívanejších výrazů; vlastně ho používám až tak moc, že se mi často plete do češtiny. Doslova překládat se to nedá, ale když např. řeknete "This race is a big deal," říkáte, že "tenhle závod je sakra důležitej." Naopak "No big deal," by bylo takové naše "V pohodě, o nic nešlo."

Booze - Kolikrát jste v češtině řekli, že chcete pít alkohol? A kolikrát to byl chlast namísto alkoholu? Proto "booze," žádný "alcohol."

to Bounce/to Peace(out) - Žádné "I am going to leave now," to není pořádně cool! Pokud někoho opouštíte, mizíte pryč, někam musíte jít, můžete pronést "I'm gonna bounce" nebo "I'm gonna peace/peace out." A pokud chcete být extra cool, vytáhněte ze sebe: "I'm peacin' (it)" či "Time to bounce, bitcheees!" Ale radši jen když těm okolo je méně, než vám.

Chillin' - Koření to není, studené to také není... tak co? To máte takhle: přijdete ke kámošovi na návštěvu, jdete k němu do pokoje, oba se usadíte, tlacháte, koukáte na televizi, posloucháte rádio a vůbec prostě žijete poklidným společenským životem. Až přijdete domů a rodič se vás zeptá, co jste dělali, odvětíte "(I was) just chillin'."

Chode - Zřejmě moje nejoblíbenější. Je tak dobré, že ani nemá český ekvivalent. No schválně: "pinďour, který je širší než delší." Jestli tohle není geniální, tak co pak je?!

Ano, chode je fakt hnus. Děsnej.

Cock Block - Možná to znáte. Celý večer to na svojí vyvolenou hrajete, jí se konečně podlomí kolena, dostanete hubana a už jste v posteli (nebo v šatníku nebo na záchodě nebo kdekoliv kde to jde). Srdce buší jak o závod, pot kape, už, už to tam bude ááá... ááále pak se najednou rozletí dveře, tam na vás čučí kámoš vožralý jak dobytek a začne se hrozně smát, ukazovat na vás a hulákat. Takový člověk se nazývá "Cock Block," doslova "ten, co blokuje péro." Anebo prostě "asshole, dick" a tak :-)

Flamer - Asi první slangové slovíčko, které jsem se tu naučil a rozesmálo mě. Má až překvapivě blízko k českému překladu. "Teplouš."

Jobag/Joey - Toto je ryze lyžařský terminus technicus a označuje lyžaře nevalných schopností. Takové ty co jezdí pomalu, pletou se a mezi helmou a brýlemi mají mezeru ("joey gap"), skrz kterou jim lezou vlasy ven. Takové ty, které vždycky rád předjedu a mastím si tak své ego (co následně dostane nakládačku při závodě opravdovém aneb karma je svině).

Like - Nemoc. Choroba. Prznění anglického jazyka. Tak jak je čeština zasviněna "prostě," angličtina je plná "like," které se svým "mít rád" významem nemá společného vůbec nic. Amíci, tradičně puberťáci, cpou tohle "like" úplně všude, i tam, kde to vůbec nedává smysl. Slyšíte to ve skoro každé větě. "It was like the best party ever; It was like... I don't know; I didn't like know what to do." Proč?!

MILF - Čas od času má dcerka tu smůlu, že její mamka vypadá lépe (je více "hot") než ona, a že klucí si z ní kvůli tomu dělají srandu. Čas od času je i mamka ve čtyřicítce šťabajzna (tak za tohle asi jednu schytám!). A když za to máti stojí, říká se jí MILF, aneb "Mom I'd Like to Fuck." To snad už překládat nemusím.

Ať už se taťka snažil sebevíc, na mamku, Brooke, to prtě prostě mít nebude.

to Pack a lip - Jo, ono si ten ret vlastně opravdu balíte, tady ten doslovný překlad celkem i funguje. Z tabáčku uděláte hnusnou kuličku a vycpete si s ní ret. Jen bacha na rakovinu.

Sick/Ill/Nasty - Ve škole nás vždycky učili, že tahle slova znamenají něco jako "nemocný, nechutný" a tak dále. Jenomže pak vyrazíte do USA, náhodou třeba uvidíte, jak někdo skočí ze skály do vody a udělá při tom tři salta. Všichni přihlížející pronesou "Dude, that was sick/ill/nasty!" a znamená to naprostý opak toho, co vám řekne angličtinář. "Bejku, to bylo hustý!"

Shitload/Buttload - Pokud máte něčeho hodně, máte toho "shitload". Anebo jen "buttload," pokud mluvíte třeba s rodiči. Jste zadluženi? Hodně? Pak můžete vykřiknout "I've got a shitload of debts!" Dluhy vám to nezaplatí, ale aspoň si budete připadat jako drsňák s drsnou slovní zásobou.

to Suck - Ne, s cucáním to teď nemá nic společného. Pokud někdo "sucks," znamená to, že za nic nestojí, že to neumí. Když se mi nedaří při závodě, kouč mi řekne "You sucked." A pokud se mi extra nedaří a třeba minu první bránu, tak řekne "You suck balls/dick," což znamená, že horší to už prostě být nemůže.

What's up? - Víte, Amíci kámoši vám málokdy na potkání řeknou "Hello." Zpravidla to je tohle jejich "What's up?", ideálně pak ještě "What up?" nebo "Whassup?". V češtině by to bylo takové "Jak je?" Je to sakra návykové, já už taky skoro nic jiného nepoužívám. Snad jen někdy to proložím s "What's happening? How's it going? What's going on? How's life?" a tak dále. "Hi" a "Hey" jsou raritou.

Zakončil jsem to tedy trochu nepatřičně, když "What's up?" je na ten pozdrav, ale s abecedou radši nelaškovat. Tím bych dnešní lekci uzavřel a doufám, že jste si z ní, milí zlatí, aspoň něco odnesli. Tahle slovní zásoba z vás v USA zaručeně udělá hvězdy, jen se držte na uzdě až tam pojede a nevybalte to všechno hned na celnici a pasové kontrole. Pokud totiž na slečnu za přepážkou vybalíte "Whassup, you're quite a MILF, wanna chill?", hodně rychle vás zezadu uchopí dvě černé gorily.

A když už jsem u těch goril - za žádnou cenu nepoužívejte "nigga'"! Američani, zejména ti černí, jsou na tohle setsakramentsky citliví, protože jim takhle říkávali otrokáři. Tohle slovo je prostě tabu a člověka by za něj klidně i vyhodili ze školy. Škoda, že jsem to nevěděl před dvěma lety, když jsem psal tenhle článek na Tiscali a ještě se v diskuzi hájil tím, že "nigga není nadávka a že takhle se přece černoši v USA normálně oslovují." Nojo, jenže ty nejsi černoch, ty trubko.

Moderní střílečky? Pro poseroutky

Poslední půl rok mám nostalgickou. Nové hry, v tomto případě tedy akce, sice zcela neignoruji, ale spustím si opravdu jen zlomek vydaných. Na jednu stranu na ně není čas, na tu druhou jsem si nedávno znovu nainstaloval Far Cry, který mě najednou strašně překvapil a nakopal můj zhýčkaný zadek.

Pamatujete první misi? Člověk vylezl z jakéhosi bunkru, seběhnul z kopečku dolů a tam se proti němu obrátila banda ozbrojených žoldáků. Dva jsem sundal, ale ti zároveň skoro sundali mě, tak jsem odběhl, schoval se za šutřík a... sakra, ono se mi nedobíjí zdraví!

Najednou jsem se zasekl a nevěděl, co dál. Vážně jsem tam dřepěl jako opařený, nevěříc, že se moje alter-ego neumí regenerovat, a že při postupu musím být opatrnější. Najednou nefungovala ta taktika, se kterou jsem si dával Call of Duty 4 i na veterána - najednou jsem nemohl pobíhat, strkat hlavu ven, střílet jak zběsilý a skrýt se až když mi zdraví kleslo na minimum. Najednou jsem musel počítat s tím, že když dostanu výprask, s velkou pravděpodobností budu muset loadovat, poněvadž lékárnička je daleko.

Infinity Ward a vaše druhé Call of Duty, co jste to tomu FPS žánru provedli? Drtivá většina stříleček totiž následovala model CoD2, nenutící hráče kdovíjak taktizovat a dělající z něj poloboha s kouzelnými lektvary za ušima. Skoro každý FPSka teď funguje na principu "hraj si na ramba a pak se schovej." Člověk jí proto prosviští jako nůž máslem a pocit naplnění při sledování závěrečných titulek se tomu před pěti lety nemůže rovnat.

Takhle, já nemám rád zbytečně obtížné hry a i kdyby byly sebelepší - takový Project I.G.I. byl super - nikdy bych se s nimi nezahazoval až do konce, protože jsou akorát frustrující. Taktéž chápu, že vývojáři se chtějí co nejvíce přiblížit plynulému filmovému zážitku a v mnoha případech se jim to i daří. Jenomže se z toho zároveň tak nějak vypařuje herní duch. Ve hře typu Prince of Persia nízká obtížnost podle mě nevadila, ba naopak, všechno to vlastně tak hezky plulo, ale když přijde na střílečku, chce to zvednout laťku, a hladinu adrenalinu, trošku výš. Vždycky se směji, když někdo prohlásí: "To Call of Duty na veterána je fakt hardcore, vůbec se nedá hrát rambo-stylem!" - no běhat jak dynamitem obalený terorista nemůžeš, ale hej, vždyť ty jsi stokrát víc než Rambo, vždyť se dokážeš uzdravit po třech vteřinách sezení na zadku!

Dejte si Far Cry aspoň na prostřední obtížnost a hned v téhle první chatrči vám zatopí.

Ono zase bych lhal, kdybych řekl, že všechny akce s de facto nesmrtelným hrdinou jsou na prd. Jak zmiňovadé CoD 4, tak takové Gears of War jsem si setsakramentsky užil. Jenom říkám, že to už není ono. Že z nových pif-paf gamesek bych si nejradši pustil Resistance, protože ten má ukazovatel zdraví. A že Resistance si nespustím, protože nemám Playstation 3, a tak se radši ponořím do F.E.A.R. Nikdy jsem se nedostal nakonec, teď to konečně napravím - a náramně si to užiji.