Dusinovske lyzovani v USA

Miluji ta brzka podzimni rana na evropskych ledovcich. Fronty se pred kabinkou nebo vlackem zacnou tvorit uz asi hodinu pred otevrenim. Kazdy chce byt nahore co nejdrive, aby co nejdrive postavili trat a co nejdrive zacali trenovat. A kdyz uz se dvere a turnikety konecne otevrou, vsichni vystrci svoje spicate lokty, probijeji se vpred a kdo se do toho neopre, dostane (byt omylem) pres cenich. Taky jsem to parkrat schytal. Jenomze to je desna zabava. Na lyzich to pak neni o moc klidnejsi, lidi po sobe ve frontach slapou a ti trochu drzejsi predbihaji jak se to da, vyuzivajice kazdou skvirku. Je to zabava. Skoro jako dalsi sport...

V Americe neco takoveho nemaji. Vubec. Ani zdibec. Americani jsou povestni svoje "pocestnosti" v jistem slova smyslu. Silne uctivaji vsechny zakony, ve skole nesvindluji... a ve frontach na vleky se nepredbihaji.

Jenomze ono to neni jen o predbihani a strkani si hulek mezi nohy. U vetsich vleku (od sedacek vys) maji nekolik druhu lajn, do kterych se musite zaradit. Pro jednotlivce, dvojice, trojice ci ctverice. Pokud si stoupnete do spatne, dost mozna vas vyhodi. Jak projdete turniketem nebo vlekarovi ("lifty") ukazete permici, predskoci pred vas jiny, obvykle straslive nadseny vlekar, ktery vas zastavi a zalajnuje s nekym jinym, aby se setril prostor a urychlil provoz. Takovy dopravni policista s nosankem nahoru. Je fakt, ze celkovemu behu to asi pomaha, jenomze to je desny vopruz a naprosto se vytraci ten "adrenalin" pri predbihani. Neexistuje, abyste si sli po svem a nasednuli si podle sveho gusta. Dneska jsme to udelali s kamosem jednou a zastavili vlek.

Vsechno hezky v radu a bez vychylek. God bless America.

Klid a poradek navic nepanuje jen ve frontach, ale i na sjezdovkach. Pomalu mi to pripomina koupaliste s plavciky nebo dalnici. Jak jedete moc rychle nebo nekde, kde nemate, s velkou pravdepodobnosti si vas odchytne nejaky blboun se zarivou bundickou a pokara vas, pripadne i sebere permici. Davalo by to smysl, kdyby clovek jel susem dolu jak blazen a viditelne omezoval ostatni lyzare, ale tady maji za "rychle lyzovani" cokoliv, co pripomina sviznejsi carving - zvlastne v takovem Coloradu, kde je provozovani ski arealu ohromny byznys a manazeri nechteji prijit o zakazniky, ktere "odradilo nebezpeci na sjezodvkach." Zavodnici si proto volne skoro nezajezdi. Jeste stesti, ze mame vzdycky svoji sjezdovku, kde napichame brany a muzeme si delat, co chceme.

Ono jinak lyzovani v USA neni spatne, jenom je, stejne jako vsechno ostatni, trosku prohnile tou pro Americany charakteristickou touhou mit vsechno hezky usporadane a super-bezpecne. To mi pripomina, jak jsem si jel nechat premontovat vazani a stravil deset minut vyplnovanim formularu, to jen abych pak servisaky nemohl soudit, kdyby mi vazani nahodou vypnulo... ale tahle kapitola americkeho zivota je uz zase na jiny clanek.

Vanoce v USA trochu jinak

Stedry Den je v cudu, jeste par dni bude kazdy nadseny z darku, ale pak to cele opadne, vsichni se ztriskaji o Silvestra a nastane dalsich skoro 360 dni cekani. Vyuziji tedy jeste toho zbytku pulzujici vanocni atmosfery a nastinim, v cem se americke Vanoce lisi od tech nasich.

"Co? To jako fakt? Jezisek?" Spousta lidi mi stale neveri, ze my zadneho Santu Clause nemame, ze mame akorat prezidenta Klause, jenomze od neho nic pod stromecek nedostavame, a ze nam balicky proto dorucuje Jezisek. Samotny myt okolo "toho kouzelneho deduly, ktery mi nosi darky," funguje v USA podobne jako u nas Jezisek, dokonce i ta skola tu ma roli nicitele detskych iluzi.

Americanatka si teze o darky pisi, ale Santa nosi jen cast. Zbytek je pak regulerne a zcela bez zahad od pribuznych a znamych. Jinymi slovy, (vetsinou) rodice proto musi nakupovat de facto dvakrat tolik darku, jednou za sebe a jednou za Santu. Pro byznys naprosto paradni tradice!

24. prosince je tu tzv. Christmas Eve, coz je den, kdy lidi dokoupi, dobali, doozdobi a vecer maji zpravidla nejakou rodinnou seslost. Tam si rozdaji par darku, o pulnoci mozna jeste zajdou na msi, a jde se zalehnout. Tak, zalehnout.

Hlavni rozbalovani je az petadvacateho rano, protoze v noci prece prisel Santa, ze jo. Urcite jste to uz videli v nejakych filmech, jak nedockava decka vyskoci z postele a rvouci a jeste v pyzamech padi ke stromecku, kde zacnou trhat balici papir. I takhle to nekdy vypada (dik za tip, Bludre :-), az na to, ze v dnesni dobe to je spis Xbox 360 namisto N64:



Tim zasadni rozdily hasnou. Sakra, jsem myslel, ze toho k napsani bude vic. Vlastne se ty americke Vanoce skoro nelisi, jen maji rozbalovani posunute o zhruba 12 hodin. A pak taky maji roznasece darku v podobe tlusteho deduly, namisto mladeho kluciny.

Plus je to tu silenstvi na druhou, fakt. Zlate klidne Tesco.

Merry Christmas!

A je to tu zase. Postou proplouvaji miliony pranicek, z radii se line otravna vanocni hudba, telefonni site padaji, lide po sobe dupou v obchodech, najednou nikdo na nic nema cas a v zaveru si akorat kazdy stezuje, jaky bordel to ty Vanoce jsou. Ale co, porad to jsou Vanoce, Vanoce maji svoje kouzlo a nakonec si je snad kazdy, i pres to jeho remcani, srdecne uzije. Stromecek podestlany darky, dobra vecere, rodinka pohromade (mno, zrovna to mi opet nevyslo), svicky, prskavky, vune jehlici... vzdyt je to parada.

Takze Vam vsem, co prave ctete tyto radky, preji Stastne a Vesele Vanoce a at se to obejde bez kosti zaseknutych v krku. Ja to vzdycky rikal - kureci rizek je na Vanoce stejne nejlepsi.

I Pataponi slavi. Pata-pata-pata-pon!

Snehova ozvena zpoza velke louze

a tento mesic bude me blogerske ego vzpominat nerado. Porad jsem bez vlastniho pocitace a jak jsem uz zminoval, bez a hacku se mi psat nelibi. A pak se taky na plne obratky rozjela lyzarska sezona a do toho jsme meli minuly tyden zkouskove ve skole, takze program byl nabity az az.

Kazdopadne, slyseli jste a videli jste ve zpravach ty reportaze o tom, jak je severni Amerika pod snehem? Nekecaji, je to vazne craaazy. Byl jsem ted ctyri dny pryc na zavodech, kde jsem mimochodem nic poradneho nezajel a akorat si pri posledni jizde potloukl zada, ale mnohem zajimavejsi, nez zavody samotne, byl navrat domu. On totiz posledni den preteku byl zrusen uplne - kvuli privalum snehu. Tohle me vzdycky rozesmeje - my porad at snezi a snezi a pak konecne zacne a my se kvuli tomu vykasleme na lyzovani.

Za posledni dva dny jsme tady dostali asi metr snehu. Bez kecu. V zivote jsem nezazil, aby se behem tak kratkeho casu objevilo tolik snehu na jednom miste. Kdyz jsem se vratil k autu, nasel jsem jen velkou hromadu snehu. Musel jsem se prokopat ke dverim a vsechno odhazet, protoze dvere samotne ani nesly otevrit. Kez bych nezapomnel pametovku do fotaku a mohl sem vystavit fotky! Na strese jsem mel pres pul metru snehu a stravil jsem dobrou ctvrt hodinu jen zbavovanim se vlocek. Pak jsem utekl do skoly, odkad ted pisu, a az se vratim, budu to asi muset delat znova. Cesta domu bude zajimava...

Takhle nejak to tu vypada...

Ona uz jen cesta sem byla vzruso. Americti silnicari jsou skveli, je na ne spoleh a makaji, ale na tohle proste byli kratci. Jeli jsme vetsinou po dalnici, prakticky zadne vyjete stopy pred nami, ackoliv kazdych pet minut jsme nekoho dojeli nebo predjeli. Tak rychle to zapadavalo. Nemluve o tom, ze samotna dalnice byla zavanuta dobrymi patnacti cisly.

Jenomze muj trener je mlady blazen, co si tu nasi skolni ctyrkolku vazne uzival, a tak to pral snih nesnih, viditelnost neviditelnost, az jsme malem skoncili v jednom naprosto neosvetlenem kamionu, ktery jel jak posuk a predjizdel, co se dalo. Takhle pry pasuji veci na hranicich s Mexikem. Nalozi se do rychleho auta, vypnou svetla a prosvisti pres hranice. Jako neviditelne stiny. Ale to jen tak mimo.

Tolik tedy neco ryze osobne denickovske, laptop s diakritikou by se mi mel vratit brzy a pak to tu zacnu zase vest slusneji. Do te doby se mejte pekne a uzivejte si aspon tech par centimetru, ktere v Cechach napadly. Ja jdu zitra na sneznem skutru a na lyzich prorazet ten nas prekrasny panensky snih.

(nojo, egoista jeden, ale hej, kdo by se nepochlubil? :-)

The Dew Breaker

Jeho jmeno se nikdy nedozvime, ale jeho osobnost ctenar pozna z velmi blizka. Vice nez tricet let zivota stravil v rodne zemi Haiti, kde az nekdy do osmdesatych let pracoval pro vladu. Byl clenem Tonton Macoutes, organizace, jez byla raznou rukou tehdejsiho rezimu rodu Duvalier. Na rozkaz vrazdil nepohodlne lidi, zajimal je ci mucil. Jednu osudnou noc si ovsem protrpel svoje a s brutalni jizvou pres oblicej ze zeme uprchl, do New Yorku. Ruku v ruce s jeho zachrankyni se usadil, zalozil kadernictvi a oba dva se snazili zapomenout na hruzy minulosti...

Je strasne tezke vystihnout pribeh The Dew Breaker, literarniho dila z pera puvodne Haitanske spisovatelsky Edwidge Danticat. Dej je se odviji od vyse zminovaneho muze, ale zdaleka se nejedna o chronologicke vypraveni jeho fiktivniho zivota.

The Dew Breaker je psan podobnym stylem, jakym byl natocen treba Crash nebo Amores Perros, tedy ze mate jednu urcitou dejovou linku, na kterou se nabaluji ruzne, zdanlive zcela nesouvisle pribehy, ale cele to postupne zacne davat smysl. Ctenar si zacne domyslet ruzne spojitosti a asociace, premyslet a vymyslet ruzne teorie ci vysvetleni toho, co se stalo a proc, a na konci ho ceka fenomenalni vyvrcholeni, na ktere budu jeste dlouho vzpominat. Vsechny pribehy v teto knize se urcitym zpusobem vztahuji ke skutkum onoho chlapa, nyni sporadaneho otce, lec drive brutalniho vraha. Vyslechnete si osud nekolika lidi, kteri s nim meli co docineni, dozvite se o tom, jak se v Haiti zilo a celkove je The Dew Breaker pomerne brutalni cteni.

Celkove jsem nadsen a ackoliv do recenzenta knih mam daleko, vsem tenhle kousek doporucuji (ale je to vubec nekde v Cechach k dostani?). Zel bohu nepatrim mezi lidi, kteri by cetli moc casto. Uprimne receno, za rok prelouskam ne vice nez deset knih a sam sobe mam obtize uverit, ze se s timhle anti-ctecim pristupem chci pustit do studia humanitnich ved. Kazdopadne Edwidge Danticat mi prave do zil vlila novou krev a az budu mit ve skole po zkouskovem, pustim se minimalne do Promeny od Kafky.

Tezky zivot freshmena

Porad nemam pocitac zpatky a "verejne" psani bez diakritiky je mi trosku proti srsti, ale nechat umrit to tu nechci, a tak aspon neco na tema ze zeme, kde hacky a carky vubec neznaji. Freshmeni me stejne vzdycky bavili...

Zivot freshmenu na stredni skole v USA, tedy ekvivalenta k nasemu prvakovi na stredni, je tuhy. Nikdo je nema rad, kazdy si z nich utahuje, porad jsou sikanovani, lidi se jim smeji a vubec je s nimi spousta srandy :-)

Nejenze se freshmeni cpou a zamykaji do lockeru (to jsou takove ty plechove skrinky na chodbach, urcite jste to videli v nejakem americkem pubertackem filmu) a obecne se jim ublizuje. Oni to jsou vlastne i takovi nasi otroci. Nasi? Tim myslim ty nejstarsi, seniores, a ty pod nimi, juniores. Tyhle dva tabory jsou de facto takovou vladnouci kastou na skolach a zaroven mezi nimi buji nejvetsi rivalita. Americkym druhakum se rika sophomores a jedna se o asi tu nejnamyslenejsi skupinku na skolach. Maji za sebou rok freshmenu a mysleji si, ze uz to jsou ted velky kluci a holky a strasne se tesi na to, az budou utlacovat freshmeny pod nimi.

Ale to bylo jen takove nutne zlo, predstaveni, aby bylo vsem jasno. Ted zpatky k otroctvi.

V zasade to funguje tak, ze kdyz senior (JA, hohoho!) neco freshmanovi rozkaze, ceka se od prcka (nojo, vyzivam se v tom), ze to take udela. Nemam ted na mysli zadne silene uchylarny anebo prehnane nasilnosti, preci jen porad mluvime o USA a tady je paradoxne vsechno umirnene, ale absolutisticke komandovani freshmenu tu do urcite miry funguje. Skoro takova tradice. Kdyz se jede na zapas, freshmeni museji zaridit vodu a jidlo. Kdyz se uklizi ve skole, kostata nosi freshmeni a beda jestli nekdo z nich bude remcat. Kdyz chci nekam jit nebo neco videt a freshman stoji v ceste... ba ne, oni se rychle nauci dopredu si ani nestoupat a kdyz uz ano, tak si jen sednout.

Nejlepsi na tom je, ze freshmeni ani moc neprotestuji a casto tem starsim poskakuji i s radosti. Proste jsou nauceni, ze takhle to na high schools funguje, ze s tim nic neudelaji, a ze se podle toho museji chovat. Zazilo se to nejen na urovni studentu; je to v podvemi vsech, trenery a ucitele nevyjimaje. Navraty z vsemoznych vyprav vetsinou vypadaji takhle: "Tak jsme tady, vazeni! [...] Freshmeni zustanou a uklidi autobus."

It sucks to be a freshman.

Tyden mrtva

Privedu to tu zpet k zivotu jednim ryze blogovacim-denickovym prispevkem. Minuly vikend mi odesel laptop a nechtel jsem to tu prznit psanim bez diakritiky. Cestinu mam rad a tohle ji, chudaka, boli. Jenomze pocitac nebude zpatky driv nez za dva tydny, ledaze bych zaplatil 80 dolaru a oni najednou "meli cas se na to podivat." Platit nic nebudu, obroditelum se omlouvam a budu sem holt chvili psat jako barbar.

Takze to by bylo na vysvetlenou a za chvili to tu zase rozjedu.

Jo a auto se mi taky rozbilo.

Jinak zblesile tu pada snih, dneska teplota spadla na asi -15 a lyzuje se skoro kazdy den. A pres vikend jsem dohral fenomenalniho Prince of Persia. Rozhodne lepsi, nez jsem cekal a snad jen toho prvniho 2D prince jsem si uzil vice. Ale to bylo proto, ze jsem v tej dobe neznal zadnou jinou hru :-)