Jedno velké herní WOW

Jo, podobnou rubriku mělo Doupě. Každý měsíc tam psali o "jednom velkém WOW", neboli úžasném zážitku, kterého se jim dostali při recenzování nějaké nové hry. Upřímně řečeno, ty jejich wow momenty byly často méně wow, než stéblo trávy na louce, ale což. Nápad to byl určitě dobrý. Já teď jedno takové wow taky zažil.

Tedy, ono se to stalo už někdy před půlrokem, ale pořád mi to leží v hlavě. Může za to Zelda, konkrétně DSková Legend of Zelda: Phantom Hourglass. Minulý rok si vysloužila tuny metálů hlásající "Nejlepší handheldovka roku" apod., a protože šlo vedle Pokémonů o další hru, kterou bych si na DS fakt rád vyzkoušel, konzoli jsem nakonec pořídil. Bla bla bla. O tom teď mluvit nechci. Takže...

A Teď to začne!

V jeden moment jsem se dostal na takový ostrov. Ostrov byl nezmapovaný, a tak mi moje bludička poradila, ať chodím po jeho okrajích a zakresluju je na mapu. A tak jsem chodil, poctivě malova, i to malé jezírko uprostřed jsem zakreslil l a nakonec měl obrys ostrova hezky načáraný. V průběhu putování jsem narazil na několik takových jakoby-gumových kamenů, do kterých jsem bouchnul. Nic. Pak jsem našel ještě jednoho, zřejmě speciálního, který na mě přišel z bláznivou básničkou:

Směr to mění kormidlem, potom to udělá spršku!
Zatřetí, pádluje to, a pak se podíví na cestu!

Ok, tohle moc básnické nebylo. V originále se to ale rýmuje, fakt.

Nicméně... já z toho byl jelen. Chvíli jsem tam pobíhal, nadával, pak se podíval na mapu a voila! Vždyť ten ostrov, co jsem namaloval, je ve tvaru velryby! A ty zdánlivě zbytečné kameny jsou umístěny ve specifických částech téhle velryby. Jeden na ploutvi, druhý na ocase apod. Takže bylo jasno, podle básničky jsem v pořadí praštil šutr na ocasu, na gejzíru, na ploutvi a pak na oku.

Jak to dopadlo? Zpřístupnila se mi cesta do jeskyně a v ní velká žába s pokladem.

Víte, tohle je styl. Tohle je hra s velkým H, navíc opravdu odvozena od slova "hrát si". Takhle to má vypadat. Takhle se dělají questy. A tohle je originalita, který prý v těch dnešních hrách strašně chybí. Houbeles! Jen se musí otevřít oči a připustit si to.

Mimochodem, podobných extratříd je v téhle Zeldě víc. Nemluvě o tom, že to je konečně titul, který na 110% využívá všechen potenciál DS. Jak zastavím větrné mlyny? Páčkou? Bouchnutím do nich? Ne, prostě fouknu a ona to ta konzole rozezná.

WOW!

Do Divadla!

Chodí se tam ve slušném oblečení, před začátkem se popíjí šampaňské, v půlce je přestávka (kdy se pánové smějí hodinové frontě na dámské záchodky) a před zraky není žádné plátno, pouze jeviště a tam skuteční lidé.

Nikdy jsem to neměl rád. Jako malého mě tam jednou rodiče vzali a já, tehdá omámen z asi dvou návštěv biografu, jsem byl divadlem neskutečně zklamán. "Je to vlastně něco jako kino!" vysvětlovali mi předem. A nebylo. Žádné efekty, žádná mluvící zvířata. Opravdoví lidé, kteří řvali a já neměl nejmenší tušení, o čem. Takže jsem se zasekl, že "do divadla už jako fakt ne" a maximálně jsem se tak podíval na televizní záznam nějakého Járy Cimrmana.

No a včera jsem se zase odsekl, resp. byl odseknut svojí přítelkyní, která mě dokopala do Divadla v Dlouhé na Moliéra (autor, to pro barbary jako já) a jeho hru Zdravý Nemocný. Sakra, kam se hrabe kino! Teda, snad až na toho nového Batmana ;-)

Jasně, chybí vtípky ala "borec spadne ze střechy do hnoje", ty by se na jevišti zahráli dost blbě. Na druhou stranu, oni to ti herci umí jinak a lépe. Aby bylo jasno - Zdravý Nemocný je satirickou komedií, namířenou proti doktorům (mimochodem, Moliére zemřel v průběhu hraní tohoto díla) - a je... no, komedií strašně vtipnou. Neumím to popsat, neumím to vystihnout a ani recenze, kterou jsem vypídil, duch hry nevystihne. Holt škoda, že na internetu nejsou žádná videa, takže vás ještě odkážu aspoň na Kulturní Portál, kde mají dodatečné info.

Tak jako tak, můžu říct, že jsem se tlemil od začátku až do konce a to především díky fantastickému Karlu Rodenovi v hlavní roli. Chcete-li se proto jeden den kulturně bavit, vyrazte do Dlouhé. Nebudete toho litovat!

Mimochodem, ještě ten samý večer jsme se dívali na teď-už-ne-tolik-divadelní záležitost, film Chicago. Na zpívací a tancovací filmy jsem nikdy nebyl, ale tenhle mě dostal. Asi se fakt měním. Tady to nejlepší z filmu, Cell Block Tango. Wow!




"He ran into my knife. He ran into my knife ten times!"

The Dark Knight.

Když jsem z něčeho nadšený a o tom něčem píšu, snažím se vždycky přijít s nějakým bombastickým, hypovacím nadpisem anebo perexem. Jenže teď jsem nadšený na druhou. Tak nadšený, že originalita v nadpisu se jaksi někam vypařila. Prostě The Dark Knight, famózní a pompézní dílo, pro které se jen těžko hledají nějaké přívlastky anebo synonyma.

Rozepisovat se tu nemá cenu. Zaprvé, už to přede mnou udělali tisíce lidí. Zadruhé, většina z vás Temného Rytíře už stejně viděla. Zatřetí, už jste četli články od tisíců lidí a k tomu i ten film viděli. Takže rozebírání je zbytečné, je to ohromující a všichni to už víme. Tak ohromující, až to mojí přítelku dohnalo k slzám. Prý ji toho šaška bylo líto. Mně vlastně taky, ale trošku v jiném slova smyslu - je mi líto Heatha Ledgera, protože podobný herecký výkon jsem vážně ještě nezažil. Nechť je mu země lehká.

Jo, a i přes tohle neskonalé nadšení ani nevím, jestli vlastně vůbec toužím po nějakém pokračování. Ano, dávalo by to smysl, chci přece další dávku tohohle koktejlu! Ale překročit stín Temného Rytíře je už snad nemožné. Tedy, až na ten Batmanův hlasový projev. Ten by si fakt zasloužil nějak zlidštit.

PS: Přišlo mi trochu trapné, jak při běžících Credits se dole objevil nápis "Nezapomeňte film ohodnotit na CSFD.cz" Ano, Temný Rytíř si všechny ty pochvaly a uznání zaslouží, ale uměle se takhle snažit navyšovat popularitu snímku na Československé filmové databázi? Kdo ví, jestli to nakonec nebylo kontraproduktivní. Z původních 98% se to za několik týdnů sesypalo na 93%.

UPDATE (29/9): Tak jsem se dneska náhodou mrknul na ČSFD a Dark Knight už je na 92%. Pche.

Risen a Gothic 4 po Games Convention... zatím ne

Tedy, Arcania: A Gothic Tale, abych náhodou v případě čtvrtého Gothica (sakra, první Arcanie chci říct!) neprezentoval nějaké mystifikace. Každopádně, jak v případě Risen (původně Project RPB, ale to už každý ví), tak Arcania: A Gothic Tale, to letos na Games Convention dopadlo přesně tak, jak jsem očekával. Obě hry jsou ve vývoji plus minus rok a letos v Lipsku byly poprvé jakž takž předváděny. Jenomže vzhledem k tomu, že se na nich nedělá moc dlouho a autorské týmy jsou složeny z několika desítek lidí, ne stovek, toho tvůrci vlastně moc neukázali. Zklamání? To ano, ale nějak velké průtrže informací by čekal přeci jen fanoušek úplně nejbláhovější. Ještě nemáme nárok.

Pokud jde o Piranha Bytes a jejich Risen, ti předvedli povedený renderovaný trailer. Poodhalil něco málo o příběhu, ačkoliv musím uznat, že ten začátek mě fakt děsil. Ne v tom smyslu, že bych se bál té tmy a těch breber, co zatápěli uprchlíkům. Spíše šlo o to, že mi to moc nesedělo k "RPG od Piranha Bytes, autorů série Gothic". Plašení v noci po lese, zdrhání před žravým nebezpečím, vůbec takový adrenalin okořeněný o horor... Nevím nevím, ale vzhledem k tomu, že Risen má být temnější Gothicové, se není čemu divit a jsem zvědavý, jak to dopadne. Něco nového jsme ale přece chtěli, no ne? Tak uvidíme. Do zimy 2009 času dost a mezitím se dostupné info pochopitelně ještě hodně rozšíří, hlavně o nějaká ta videa. I když já to spíš vidím na 2010. Ale pšššt, ať Piraně neznervózní a nepožerou se navzájem :-)

Onen trailer. Nepochybuji o tom, že jste ho ještě neviděli, ale už jen z úcty k Piranha Bytes ho sem prostě dát musím.

Borci ve Spellbound ze "svojí" Arcanie neukázali trailer žádný (zatím, ještě možná přijdou nějaké dozvuky GC), za to se ale za zavřenými dveřmi chlubilili rovnou nějakými in-game momentky (což snad Piraně vlastně také) z procházení se přírodou a vesničkou. Ovšem namísto toho, aby předvedli pořádné záběry z hraní, se uchýlili puze k demonstraci jejich technologie a tak ta hrstka článků (prakticky výhradně v němčině, neb ne-německy mluvící novináří se na prezentaci skoro vůbec nedostávali), která po Games Convention vznikla, se točí pouze okolo pění ód na to, kterak neznámý hlavní hrdina vylezl z chajdy a oslnilo ho sluníčko anebo kterak tekla dešťová voda po střechách. O hratelnosti (ó, jak široký to pojem) jsme se nedozvěděli vlastně nic (ok, při střelbě z luku se chvěje zaměřování a perkovacím způsobem se to bude dát redukovat). Na druhou stranu, těžko Spellbound za tohle kritizovat. Málo lidí, málo času a technologie je pochopitelně jednou z prvních věcí, kterou může vývojář prezentovat. A tak ukázal aspoň to, co měli.

Jediné, co mě trochu "sejří", je to, že německý GameStar se teď chlubí čtrnáctistránkovým článkem "O Gothic 4 a všem okolo něho", který získali svými vlastními cestičkami ještě před GC, ale pokud se neobjeví nějaký dobrodinec a nepřinese kompletní překlad tohoto díla, všichni o první pořádný pohled na Arcania: A Gothic Tale (já si na to fakt nezvyknu) přijdeme (ne, heslovitý výpis featur pro mě oním pohledem není). Ledaže by se El Kamil a jeho tlupa z Gothicz.net vytasila s něčím opravdu extra. Jeho nedělní post z 24.8.2208 22:57 zní dosti lákavě :-)

Takže? Takže mi vlastně ani není tolik líto, že jsem o letošní Games Convention přišel. Jasně, akce je to super a byla by tam spousta jiných fajn věcí. Ale to, na co jsem se těšil nejvíce - v nadpisu jmenované tituly - se tam vlastně vůbec neobjevilo a tak to dopadlo přesně tak, jak jsem předvídal: Za rok si to vynahradím. A o to pořádnějc.

PS: JoWood oznámil, že začne do svých her integrovat podporu 3D Force Feedbackového ovladače Novint Falcon a Gothic 3, spolu s datadiskem Forsaken Gods, budou patřit mezi ně. To mi teda ale někdo prozraďte, jak taková věc bude v tomhle případě fungovat? Myslím smysluplně...

Když mozek nechce pracovat

Přemýšlet? Pche. Dumat? Pche. Lámat si hlavu? Ále... Někdy prostě taková nálada přijde. I u hráče, ačkoliv by normální člověk řekl, že hraní o sobě je relaxace mamutích rozměrů. Houbeles, čas od času se přikrade chuť jen něco mačkat, na něco koukat a pokud to něco bouchá, lítá a dělá to vůbec spoustu toho hollywoodského bordelu, je to paráda.

No a takhle se mi to stalo se Space Siege. Byla nálada, chuť a nějakou prapodivnou konstelací hvězd mi ta hra strašně sedla a já s ní strávil dvě odpoledne v kuse. Ačkoliv je to hra, mno... špatná, spíchnutá horkou jehlou a apelující na nenáročné publikum, které se na ni v obchodě podívá, mrkne na žánr, HW nároky a řekne si "jo, tohle by šlo" (což samo o sobě není nutný zápor, samozřejmě).

Ale taky je to hra krátká, tupá, jednotvárná, retardovaná, jednoduchá, primitivní, nesmyslná a docela ošklivá. Jenže ona je tak jednoduchá, tak tupá a tak jednotvárná, že mi to při hraní často ani nedocházelo a prostě jsem se... bavil. Jako vocas jsem jel dopředu, bez motivace klikal, odkopával od sebe bedny jak kdyby byly z papíru a bylo mi dobře. Chytlo mě to (ačkoliv asi stále ne tak moc jako toho fanouška na Xzone, kterému se to líbYlo na 100%) .

Takže ač jsem Space Siege víceméně zadupával do země jak to šlo (to proto, že si to prostě zasloužil), nakonec jsem mu tu šestku stejně dát musel.

Ale teď by už nezabodoval. Teď jsem totiž už asi posté nainstaloval Gothic II s přídavkem Night of the Raven a už se těším, jak ho budu po večerech okousávat, hezky hodinku dvě každý den a vydrží mi to na tři měsíce. Jó, to je lahůdka. Chrisi Taylore, máš štěstí. Radši rozjeď třetí Dungeon Siege. Nebo že by už byl ve vývoji?

Games Convention 2008 je za mnou

A ani jsem tam nebyl. Je něco málo po desáté, teď jsem měl sedět na předváděčkách a neskutečně bych se těšil na odpoledne, kdy bych vyrazil na Gothic 4. Aneb pro mě osobně hlavní důvod, proč se na letošní GC těšit.

Jenže nic z toho se nekoná. Předevčírem jsem se dozvěděl, že zkoušky z autoškoly se přesouvají na čtvrtek. To znamená, že dnešní den v Lipsku bych dával jen ztěží, zvláště poté, co jsem dozvěděl, že Leveláci by mě nakonec z výstavy domů odvézt nemohli. Ale třeba vlakem by se to nějak podařilo, možná, i když ten jede už někdy ve čtyři odpoledne... Jenže aby toho nebylo málo, včera mi bylo řečeno, že mě dneska čekají "velké jízdy a rekapitulace, na kteréžto věci bych opravdu neměl chybět" a na to se jen těžko nekývne. To, že jsem se minulý měsíc dostal na E3, byla neuvěřitelná shoda náhod, okořeněná o notnou dávkou štěstí. Tak se mi tak zdá, že v LA jsem si to všechno svoje štěstí vybral až do minusu a teď se mi to vrací. Co se dá dělat, ten doklad potřebuji a šanci na zkouškách mám jen jednu.

Těžko se ale podobná věc vysvětluje vedení, se kterým celou akci dlouho plánujeme a já couvnu v době, kdy už mám sedět v autobuse a směřovat ke kolegovi, se kterým bych se byl dnes ráno vypravil do Leipzigu. Holt ale priority jsou pořád jiné a hry musí ustoupit do pozadí. Takže svým souputníkům přeji hodně štěstí, ať toho vidí a slyší co nejvíce a ať každý maká za jednoho a půl. Pak se to třeba trochu vyrovná.

A já se jdu zanořit do technické...

Už mi z toho hrabe...

Provozovatelem vozidla je: Vlastník vozidla nebo jiná fyzická nebo právnická osoba, která je zmocněna vlastníkem vozidla k provozování vozidla vlastním jménem.

Áááááá!

Proč psát věci jednoduše a rozumně, když se dají napsat i složitě a dementně? Hlavně, že to je jednou větou a je přece jedno, že se to musí přečíst desetkrát, aby to dávalo smysl. A vůbec, je to zlo. Ale aspoň že se nemusím všech těch 738 otázek (jo, tohle číslo si pamatuji už moc dobře) našprtat nazpaměť a stačí si zapamatovat, že "tahle otázka ma tuhle uhozenou odpověď" a je hned jasno. V rámci možností.

Jinak ale řízení mě baví - koho taky ne. Už jsem měl takový náskok z USA, protože tam se za doprovodu rodičů smí řídit již v patnácti a půl (minimálně v New Hampshiru, jiné státy to mohou mít jinak), takže moje host-mamka mě tam nechávala jezdit vlastně jak jsem chtěl (i s ročními dvojčaty na desačkách za mnou, ta paní byla fakt odvážná!). Avšak nutno podotknout, že tam je to samý automat a tak jediné, co jsem se naučil, bylo nejezdit v pangejtech a kroutit volantem. To k tomu koneckonců stačí, jinak šlapete jako na autodromu... ale co bych to vysvětloval, stejně to už každý zná a já jsem teď to máslo.

Nicméně faktem je, že se spojkou jsem první dva dny jízd bojoval (hlavně na křižovatkách). Teď už to naštěstí takový tankodrom není, neb operování s tímhle pedálem navíc mi už přeci jen jakž takž vešlo do krve a aniž bych to příliš rozepisoval, celkově se musím pochválit, protože nikdo jiný to za mě neudělá. Instruktor je sice fajn, ale jen kritizuje (i když má pravdu, no).

Každopádně je úsměvné všímat si, jak čeští řidiči přistupují k padesátce v obci. Poslední dobou už jezdím jen po Mělníku v centru a vždycky ve zpětném zrcátku vidím, jak se za mnou okamžitě tvoří kolona, protože já jsem ten jediný BLB, co jezdí podle předpisů. A když už jednou za čas vyjíždím z obce ven, ještě před přeškrtnutou cedulí už slyším, jak za mnou všichni žhaví motory, lítají vedle mě a já, jako jediný vocas, poctivě drtím tu padesátku. Zákon je zákon a k něčemu přeci také je, jenže tohleto... Musím však uznat, že se mi stalo jen jednou nebo dvakrát, aby se mi někdo úplně lepil na zadek. Většinou to je tak, že lidé vidí autoškolu a radši nechají nějaký rozestup. Snaha být ohleduplní? Možná. Snaha pojistit si, že až ten ňouma s "L" na střeše něco vyvede, tak do něj nevrazí? To spíš.

No, už se to blíží. Pátek je Den-D, do toho ještě ve středu Games Convention (nebýt dvou nových Gothiců a Risen, tak na celou výstavu asi dlabu a radši bichluju) a když to nevyjde... tak nevím, protože další zkoušky už nejspíš nestihnu, neb týden na to roztahuji křídla a letím za velkou louži. Co naplat, ke všemu raději přistupovat pozitivně a ono to nějak dopadne, že :-)

Klokani na Letné

Já tomu říkám prostě Skákací boty, protože to pěkně zní. Anebo Botky sedmimílovky. Někdo zase Poweriser nebo Powerskip, protože to zní frajersky emericky. Tak jako tak, je to záležitost famózní a dárkovým poukazem k zapůjčení klokaních pér si u mě přítelka hezky šplhla!

Jsou to vlastně dvě silná péra s podložkou na nohu někde uprostřed, kde svoji hnátu ukotvíte a to tak, že nahoře se vám zezadu mírně "zařezává" do podkolenní jamky. Anebo trochu pod ní. Což je vlastně lepší, já totiž v milé jamce měl modřiny ještě pár dní nato a navíc jsem nemohl tolik ohýbat nohy. Nicméně, popisovat to vlastně nebudu, protože fotka to udělá za mě mnohem lépe:

Model Poweriser pro rok 2008, který je údajně mnohem pohodlnější, než ty starší. A i kdyby ne, tak aspoň tak vypadá.

Každopádně, je to bžunda a zdaleka to není tak těžké, jak to vypadá. Strach z pádů nebo chabého balancování z člověka opadne co na to stoupne, protože ono se na tom vlastně chodí tuze jednoduše a děsivě to jen vypadá. S kámošem jsme se nejprve omezili na šmatlání po areálu půjčovny a poskakování u železné mříže, ale pak nás paní správcová vypustila ven do letenského parku a my jsme se jali blbnout. Nejprve zlehka...

"Hele, tak jdeme na ty roznožky, co?" Ono totiž ještě než jsme vyrazili, viděli jsme v areálu fotky chlapíků, kteří skáčou dva metry do vzduchu a při tom mají paty nad úrovní uší. Anebo hopsají salta pozadu. Běhá se na tom bezproblémově, jedna noha střídá druhou, skáčete při tom několik metrů, nabíráte rychlost a je to pohoda (dokud nezakopnete). Jenže skoky, to je jiná. Odrážet se snožmo se ukázalo býti pěkně tuhé. Doslova. Ta péra jsou totiž pěkně tvrdá a aby se propružila, stojí to poměrně dost úsilí a co je úplně nejnáročnější, musíte dopadat souměrně, ne jednou nohou napřed, protože i malé odchýlení vás pěkně rozhází a to pak dochází k... velmi zajímavým a úsměvným momentům. Takže nakonec to ani s těmi roznožkami nebylo tak žhavé.

Kolega nakonec přišel s oním profláknutým "inlinovým" trikem, jenže ten taky žádná sláva, protože tím, jak jsou boty vysoké, nám nedovolili dostatečně pokrčit nohy a dopadalo to teda spíše jen takovým vystrčením zadku do strany. No co, mohli jsme při tom vypadat i o dost hůř (jó, taky z toho mám fotky). Vedle by následoval obrázek salta, ale ten jsme nevyfotili. Tak aspoň Peťas statečně překonávající odpadkový koš :-)

Ba ne, kecám. Na flip jsme samozřejmě neměli. Ono by to v prvé řadě chtělo naučit se pořádně ty odrazy, protože teď bych skončil tak na zádech. Stejně tak to chce lepší boty, aby pořádně padly, netlačili a snad i lépe pružily. Tak třeba jindy. Koukal jsem, že "profíci" to trénují v tělocvičně, do matrací a navázaní na laně, tak se aspoň mám na co vymlouvat.

Jinak když už jsem u těch profíků... překvapilo mě, jak rozšířené to tu u nás vlastně je. Kór s přihlédnutím k faktu, že jak jsme běhali letenským parkem, lidé si na nás ukazovali, ptali se nás, co to tam děláme za hovadiny a jedna skupina Slováků si nás dokonce fotila jako exotické tvory z Čech. Např. v Ostravě mají dokonce poweriserový klub, kde regulerně pořádají každotýdenní tréninky, jezdí po různých akcích (teď se třeba chystá Aubria 08), snad i závodech apod. Jinak tady ochutnávka parádního videa z Paříže, které má na svědomí Poweriser Showteam Europe:


Takže... zážitek určitě pamětihodný. Pokud máte volné odpoledne, vyražte na Letnou. Za hodinu dáte 150,- Kč, což je cena vskutku lidová (jen mějte něco pořádného do zástavy). A je-li na vás matička měst moc daleko, mrkněte se na Seznam skákacích center v České republice a vyberte si to nejbližší. Anebo si Skákací boty rovnou kupte. Za hubičku!

E3 aneb jak to dělají jinde

Byl to zážitek, o tom žádná. Koneckonců, už od nějakých dvanácti let každoročně slintám nad E3 reporty v LEVELu a SCORE a s kámoši je komentuji stylem "Však my se tam taky jednou podíváme!" Konstelace hvězd byla parádní, náhoda se sešla s náhodou a ono to fakt dopadlo.

Psát o měsíc staré akci ale nechci, to už jsem udělal v reportáži na Tiscali Games, spolu s milionem dalších článků a teď už se mi při slově "E3" klepou prsty strachem. Do teď mě ovšem fascinuje styl, jakým tuhle "nejuznávanější herní akci roka" pokrývají největší e-magazíny světa typu GameSpot či IGN. Ano, mají úžasně zpracovaný speciál a textů v něm mají spoustu. Za dvě hodiny aktualizování mají více článků, než mělo Tiscali Games za celou výstavu (já ale zase psal delší, heč). To je vidět na první pohled. Ale jak?

Dobře, mají rozpočet "prostě velké americké firmy", ale to bych to příliš generalizoval. Za prvé, je to personálu. U nás v Čechách - letos se to týkalo Tiscali Games, SCORE a Hrej/LEVELu - tvoří ti (dvojice za každé médium), které vidíte podepsané pod články, celou výpravu. A tím to hasne. Tihle lidé píší, fotí, dělají interview, z části dohadují schůzky a v případě Hrej (SCORE tuším taky) ještě točí videa nebo dokonce i blogují.

Jenže takový GameSpot má na výstavě pracovníků asi padesátkrát více a jen zlomek z nich jsou samotní pisálci. Řada borců, kteří se po LACC promenádovali s GameSpot E3 2008 tričkem (ano, oni si kvůli tomu i vohoz nechají dělat!), patřili třeba jen do technického nebo kameramanského týmu. Spousta dalších lidí od nich pak na výstavní ploše ani k vidění není, protože ti jsou zalezlí v pronajatém podzemí hotelu nedaleko od kongresového centra a starají se o korekturu článků, editaci, uploadování materiálů atd. Vypadá to asi takhle:

Nutno podotknout, že na fotce jsou autoři nejen amerického (hlavního) GameSpotu, ale i britské, australské a japonské odnože. Navzájem se doplňují a coverage je proto ještě lepší.

Když dojde na uzavřenou prezentaci a člověk z (pro Amíky ně) malého českého magazínu se ocitne vedle komanda z GameSpotu, připadá si jak mravenec vedle slona. Zatímco já ani video-interview dělat nemohl (neměl jsem jak vybavení, tak potřebného kolegu, toho času pobíhajícího po jiných prezentacích, protože v méně jak dvou lidech se rozhovory na kameru prostě dělat nedají), oni tam vždy naklušou v přinejmenším třech lidech, kdy jeden hraje, druhý točí, třetí drží mikrofon a klade otázky. Anebo - já jsem zvyklí za vývojáři a vůbec prezentujícími chodit, ovšem v případě takového GameSpotu či IGN to často funguje obráceně. Někdo z vývojářského týmu přijme pozvání do studia, tam si spolu s několika lidmi z inkriminovaného magazínu sedne do křesel, před sebou mají řadu HDTV obrazovek a hraje se a povídá o hře. Hele:

Na obrázku uprostřed je Lars Gustavsson, kreativní ředitel DICE, který zrovna pro IGN předvádí Mirror's Edge.

Na výstavišti jsem byl každý den od devíti ráno do šesti večer a sem tam ještě zašel na nějakou noční akci. Do hotelového pokoje jsem vždy přišel nabit dojmy a natěšen na psaní, takže jsem zapnul laptop, bleskově mrkl na net a viděl, že věci, o kterých chci psát, visí na předních amerických webech už půl dne a velká část mého elánu byla pryč. V tom momentě si člověk akorát říká "Tak proč sem vůbec jezdíme?!" V dnešní době internetu a za našich podmínek už lze zaujmout pouze hands-dojmy a ryze vlastním materiálem, o nějaké aktualitě však nemůže být vůbec řeč a český web tak dokáže lákat pouze na jím exkluzivně vytvořené materiály. Ne, že by dojmy z té či oné hry už nebyly jinde, ale aspoň jsou vlastní, s vlastními názory a citacemi, ideálně ještě s nějakými fotkami nebo třeba i tím videem.

Ba ne, zase tak černě bych to neviděl. Jen mě to v ten moment vždycky děsně žralo. Nicméně, v našich luzích a hájích zůstává E3 stále dosti exkluzivní záležitostí a už jenom to, že můžete napsat "Byli jsme tam", něco znamená. Takže jezdit se bude dál a bude to fajn, mě osobně to baví velice :-) A třeba kolegové z papírových časopisů nemusí řešit vůbec nic, protože ti prostě mají předem danou uzávěrku (tak nějak mi přijde, že vždycky buď v době konání výstavy a pak až měsíc na to), se kterou nic neudělají, oni to ví, takže se nestresují s psaním článků na místě a prostě si to pak vše napíší v klidu doma, smějíce se při tom všem těm online závodům.

Jó, to už jsem někde viděl...

Poprvé, už před pár lety, jsem to vydržel zhruba půl rok. Následoval dlouhý útlum. Poté několikaměsíční blogovací boom číslo dvě, jenže ten odešel stejně rychle, jako přišel a já toho měl plné zuby. Teď už se na moolker.bloguje.cz podíváte jen přes Archive.org. Jenže kdo to má vydržet, člověk by se nejraději pořád nějak ventiloval...

Tak a že to tedy zkusím znovu. Leč jinak a pořádně. Přesedlal jsem na nový systém od pana Google, který mi vyhovuje asi stokrát více a Skace si za tohle odnáší mé díky - stejně tak za seznámení mě s možností udělat si pod Bloggerem vlastní doménu, takže na tom teď pracuji a časem by do www řádku mělo postačit napsat jen moolker.cz. Obecně chci na technické stránce věci trochu více zamakat, aby, až mě blogování přestane bavit, mi bylo líto toho času, co jsem se pachtil s designem a písať proto budu dál. Nicméně aspoň ten název by to teď teda vymyslet fakt chtělo...

Také koncepčně to povedu jinak a už se přestanu snažit kopírovat zápisníky ala Play Forever. Ač herní scéně se určitě vyhýbat nebudu, blogování chci udělat mnohem více osobní (o tom to přece také je, no ne?) a psát tady o mých aktivitách, které se momentálně točí hlavně o studiu za velkou louží. Vidím to tak, že třeba čtení o zajímavostech odtamtud si užijete mnohem více, než snahy o úvahy, kterými se snažím dokázat, že tomu hernímu byznysu strašlivě rozumím. Nerozumím a nemá proto cenu to hrotit :-)

Na to, že jsem právě vytvořil jen další z miliard stránek na internetu, jsem toho o ní už nažvanil dost. Takže to utnu a budu si říkat, že teď už ten blog fakt něco vydrží. Jo a ještě bych měl popřát příjemné počtení, což je sice asi slušnost, ale v současném případě také naprostá hovadina, neb číst zatím není co.

(Po zadání "Blog" vyskočil tenhle obrázek na Google Images jako první. Trefné.)