SAT, SAT II, ACT a TOEFL

Pro nezasvěcené asi hodně zvláštní a nic neříkající nadpis. Trošku zasvěcení, v tomhle případě místní čtenáři, asi již tuší, že to má něco společného s USA. A ti úplně zasvěcení ví, že se jedná o testy, kterých se musíte, resp. můžete zúčastnit, chcete-li se dostat na jakoukoliv americkou vysokou školou. Zrovna dneska jsem podstoupil zkoušku nejtěžší - tedy SAT - i řekl jsem si, že bych se o testování obecně trochu rozepsal a hlavně zdůvodnil, proč je o tolik lepší, než v Čechách.

Pro někoho možná sice následující důvod nebude přímo korespondovat s oním "je to lepší", ale já (a valná většina ostatních) by to určitě ocenila. Musím říct, že testy na místní univerzity jsou lehčí. Nejde ryze o otázky (které jsou na těch českých vejškách místy fakt absurdně obtížné), ale o celý systém testování. Nemusíte totiž jezdit na každou školu zvlášť, tam si sednout a napsat test. Koneckonců, to by v USA, vzhledem k jejich velikosti, ani dost dobře nešlo, poněvadž spousta studentů se hlásí na školy na druhé straně země. Tady si prostě zajedete do nejbližšího test centra (v mém případě moje škola), napíšete testy a jejich výsledky pak jen rozešlete do kterékoliv školy se hlásíte. Pohoda.

Testem nejhlavnějším, naprosto povinným a asi i nejtěžším, je ono zmiňované SAT. Testování probíhá celostátně (státem mám teď na mysli celou zemi) v určitých termínech a všichni mají stejné podmínky. Je to trošku jako přijímačky na gympl - matematika a čeština (jasně, tady angličtina), jen bez těch všeobecných znalostí. A k tomu vlastně ještě třešnička na dortu - esej. Esejem se začíná a ačkoliv vám zpravidla dají poměrně jednoduché téma (Je neúspěch vždy věcí špatnou anebo má i svoje pozitiva? Je správné držet se starých zvyků?), máte pouze 25 minut a to je zatraceně málo. Zvláště když musíte psát tiskací, protože je velké riziko, že české psací by komise nepřečetla a na vaše dílo se vybodla. Následuje deset sekcí, v nichž se střídá matematika s angličtinou, většina z nich trvá 25 minut a suma sumárum se z celé téhle parády vyklube zatraceně dlouhá záležitost. Usednul jsem v osm ráno, odcházel v jednu odpoledne... uf!

No a jaké to bylo? Matematika poměrně lehká, děsil jsem se jí, ale zbytečně. Prakticky vůbec se nezabývají věcmi, které tady člověk probírá v posledních dvou ročnících matematiky a jde jim hlavně o to vidět, jestli rozumíte relativně základním konceptům. Bez chyby určitě ne, ale obecně dobrý pocit. Esej jsem také myslím vyplodil solidní a povedlo se mi tam i dobře vloudit "jsem cizák a angličtina není můj první jazyk," takže komise by třeba mohla být benevolentnější při revizi. O to hůře ovšem dopadla anglická část... víte, ona je designována tak, aby byla výzvou pro lidi, kteří mají angličtinu jako svůj rodný jazyk. Jak pak proboha mám uspět já? Nejhorší byly úkoly "z pěti možností vyberte dvojici slov, které nejlépe pasují do následující věty". Neměl jsem ponětí, co ta slova znamenají a často jsem ani nevěděl, o čem ta samotná věta vlastně sakra mluví. A hádat je blbost, protože za špatnou odpověď strhávají body... inu, co nadělám. Jsem zvědavý na výsledky. Maximum je 2400 bodů (de facto nemožné) a cokoliv nad 2000 se tu považuje za hódně dobré. Takže cíl mám jasný, ale nevidím to na něj. Thanks, vocab!

Některé vysoké školy, obecně ty prestižnější a náročnější, ještě vyžadují tzv. SAT II. Narozdíl od "jedničky", která je zaměřená mnohem obecněji, je SAT II tuze konkrétní záležitostí. Soustředí se totiž na otestování vašich znalostí v až třech specifických předmětech, které si při registraci zvolíte. Já jsem si vybral světový dějepis a matematiku a ještě jeden si budu muset přibrat. Kromě toho tam mají i třeba angličtinu, chemii, biologii, fyziku, americkou historii, španělštinu, francouzštinu nebo dokonce i hebrejštinu (jen ta čeština pořád chybí!). SAT II mě čekají v prosinci, takže na studium ještě nějaký čas je.

Ono obecně, na normálních SAT je strašně fajn to, že se na ně nemusíte moc šrotit. Jasně, můžete si koupit oficiální SAT book, která obsahuje všechnu slovní zásobu z minulého ročníku testování, jenomže... těch slovíček jsou tisíce a tisíce, já jsem se kusem prokousal a stejně si nic nepamatuji. A nic jiného k učení už není, protože třeba takové dobré dvě třetiny všech matematických otázek dokážete zodpovědět pouhým zapojením šedé kůry mozkové do akce.

ACT, aneb další test, je také konkrétnější a je to relativně nová krev na poli testů pro univerzity. Žádná ze škol ho nevyžaduje, ale získává na vážnosti a každá instituce jej rozhodně přijme. Navíc pokud se vám třeba nepodaří SAT, ale získáte vysoké skóre na ACT, pomůže vám to převelice. Náplní ACT je matematika, angličtina, čtení, vědecké otázky a nepovinný esej. Původně jsem ho měl mít už za sebou, ale vlezl mi do toho zápas ve fotbale a musel jsem tedy změnit datum testování na prosinec.

No a nakonec tu máme TOEFL, který spousta Amíků ani nezná, ale pro všechny ne-anglicky mluvící zájemce o studium v USA to je naprosto esenciální záležitost. Nejedná se o nic jiného, než prosté otestování vašich znalostí angličtiny. Skládá se z psaní, čtení a poslouchání a smysl téhle (mimochodem suverénně nejdražší, $175!) zkoušky je zjistit, zda je student XY vůbec schopen studovat na americké vejšce. Vzhledem k tomu, že tu jsem už druhým rokem, by TOEFL neměl být problémem, neb je sestavený pro lidi, kteří se učí angličtinu třeba jen čtyři roky. Každopádně, nesuď dne před večerem a tak doufám, že se v pátek podaří.


Suma sumárum, spousta testování! Příští hodinu, moji milí studentíci, čeká test i vás a pokud nebudete vědět vše, o čem jsem právě mluvil, pak vám... hmm... tady odsaď asi moc neudělám. Ale určitě se budete cítit strašlivě zostuzeně a provinile!