Hraní v USA aneb ono je to normální

Trénujeme teďka na horách, ale ono se tradičně lyžuje pouze dopoledne a na odpoledne toho proto moc nezbývá. Jasně, máme sice druhou fázi na suchu, ale ta je jen tak na hodinku a pak už toho k dělání moc není. Jsem totiž „in the middle of nowhere“ jménem Maine a nikam se tu jít prostě nedá. Domácí úkoly se taky nedělají, poněvadž máme prázdniny, tlachat se souputníky osm hodin v kuse nejde jakbysmet a videohry jsou tedy ideálním východiskem.

Hraní v USA a vůbec celý tento průmysl je o něčem úplně jiném, než to, na co jsme zvyklí v Čechách. Tak... tohle by mohlo znamenat spoustu věcí a určitě se k tomu ještě několikrát vrátím, nicméně já mám teď na mysli tuto konkrétní myšlenku: Zatímco za velkou louží hraje prakticky každý a nikdo se nad tím nepozastavuje, v Čechách se valná většina lidí dívá na hráče jako na úchyly bez života.

Jo, hráči jsou tlustí, hnusní, nemytí, nemají žádné živé kámoše a vlastní malého pinďoura!

Kámoš na naší výpravu přitáhl PS3, další zase Nintendo 64 (fakt) a mastí se skoro pořád. Vždycky si k tomu někdo sedne, třeba na deset patnáct minut, pak kupříkladu dorazí hned dvojice, ti si dají split-screen, ostatní místy pokukují, fandí anebo dělají něco jiného. Vrcholem toho všeho jsou večery, kdy se přiženou trenéři, všechny vykopnou a začnou se řezat v Call of Duty 4. Prostě pohoda.

Anebo odjinud - v Čechách by se mi nestalo, že bych přišel do hodiny češtiny s tričkem Gears of War a učitel by se prohodil: "Hele, a viděli jste ten trailer ze dvojky? Já na to včera koukal jak blázen, když to proskočilo v televizi. Jízda, co?"

Nechci, aby tohle vyznívalo jako jen další argument pro onen špatně zažitý stereotyp o těch „tlustých Američanech, co prd nedělají.“ Oni to jsou také lidé, rádi chodí ven, rádi žijí společenský život, zahrají si ping-pong a ano, na televizi se také podívají. Jen poukazuji na to, že oni k tomu všemu, co děláme my, Češi, ještě hrají videohry. Na druhou stranu, o pátky se neožírají jako dobytek, ale to už je zase jiná kapitola. Jsou to totiz puritani a nevi, co je dobre :-)

Proč se doma tak často setkávám s postoji, že dívání se x hodin na stupidní seriál je v pořádku, ale jak se člověk věnuje hrám, je z něj najednou postih? Dumám dumám a napadá mě jediná odpověď - jsme zaostalí. To v tomhle kontextu není nevyhnutelně špatná věc a asi to zní i příliš urážlivě; jde čistě o to, že hraní se za velkou louží vyskytuje o dost déle, bylo odjakživa více propagováno, lilo se do něj více peněz než kdekoliv jinde (až na tebe, Japonsko) a zákonitě ho proto veřejnost nevnuceně přijala jako součást kultury. Takže ono to chce čas a bude lépe. Jen se podívejte na náš vývoj za posledních pět let.

Každopádně neříkám, že je v pořádku sedět před obrazovkou a pařit třeba pět hodin denně. Mě osobně by z toho asi jebnulo, ale kdybych musel zabít pět hodin a na výběr bych měl pouze mezi sledováním Ordinace v růžové zahradě a hraním Gothic... je jasné, kterou variantu bych zvolil. Jen mě mrzí, že být nás více, byl bych diváky označen za trapného asociála. Ale jak říkám - bude lépe!