Jedno velké herní WOW

Jo, podobnou rubriku mělo Doupě. Každý měsíc tam psali o "jednom velkém WOW", neboli úžasném zážitku, kterého se jim dostali při recenzování nějaké nové hry. Upřímně řečeno, ty jejich wow momenty byly často méně wow, než stéblo trávy na louce, ale což. Nápad to byl určitě dobrý. Já teď jedno takové wow taky zažil.

Tedy, ono se to stalo už někdy před půlrokem, ale pořád mi to leží v hlavě. Může za to Zelda, konkrétně DSková Legend of Zelda: Phantom Hourglass. Minulý rok si vysloužila tuny metálů hlásající "Nejlepší handheldovka roku" apod., a protože šlo vedle Pokémonů o další hru, kterou bych si na DS fakt rád vyzkoušel, konzoli jsem nakonec pořídil. Bla bla bla. O tom teď mluvit nechci. Takže...

A Teď to začne!

V jeden moment jsem se dostal na takový ostrov. Ostrov byl nezmapovaný, a tak mi moje bludička poradila, ať chodím po jeho okrajích a zakresluju je na mapu. A tak jsem chodil, poctivě malova, i to malé jezírko uprostřed jsem zakreslil l a nakonec měl obrys ostrova hezky načáraný. V průběhu putování jsem narazil na několik takových jakoby-gumových kamenů, do kterých jsem bouchnul. Nic. Pak jsem našel ještě jednoho, zřejmě speciálního, který na mě přišel z bláznivou básničkou:

Směr to mění kormidlem, potom to udělá spršku!
Zatřetí, pádluje to, a pak se podíví na cestu!

Ok, tohle moc básnické nebylo. V originále se to ale rýmuje, fakt.

Nicméně... já z toho byl jelen. Chvíli jsem tam pobíhal, nadával, pak se podíval na mapu a voila! Vždyť ten ostrov, co jsem namaloval, je ve tvaru velryby! A ty zdánlivě zbytečné kameny jsou umístěny ve specifických částech téhle velryby. Jeden na ploutvi, druhý na ocase apod. Takže bylo jasno, podle básničky jsem v pořadí praštil šutr na ocasu, na gejzíru, na ploutvi a pak na oku.

Jak to dopadlo? Zpřístupnila se mi cesta do jeskyně a v ní velká žába s pokladem.

Víte, tohle je styl. Tohle je hra s velkým H, navíc opravdu odvozena od slova "hrát si". Takhle to má vypadat. Takhle se dělají questy. A tohle je originalita, který prý v těch dnešních hrách strašně chybí. Houbeles! Jen se musí otevřít oči a připustit si to.

Mimochodem, podobných extratříd je v téhle Zeldě víc. Nemluvě o tom, že to je konečně titul, který na 110% využívá všechen potenciál DS. Jak zastavím větrné mlyny? Páčkou? Bouchnutím do nich? Ne, prostě fouknu a ona to ta konzole rozezná.

WOW!